Místa
Postupně budu předávat místa, která se navštívila a jsou svým způsobem důležitá. Alespoň kvůli popisu.
Bar v Nekhen Limited
Nekhen Limited není malá společnost. Her-Ur ji za ta léta, co se rozhodl najít co nejvíce bohů, vybudoval do nemalých rozměrů. Pro své zaměstnance chce to nejlepší, a tak není divu, že v útrobách jeho Londýnské pobočky je i bar.
Zdejší barman není nikdo jiný než Ódin. Vždy jej doprovází dva havrani Hugin a Muninn, i když většinou si hoví ve své kamenné podstatě.
Bluemoon
Strip bar v jedné rušné londýnské ulici. Pracuje zde Mesetet jako číšnice. Typická uniforma je zde minisukně končící těsně v úrovni zadečku, košile svázaná na prsou a vysoké podpatky.
Do baru nechodí jenom smrtelníci, ale i různé nadpřirozené bytosti. Sám majitel klubu je upír ve výslužbě, jak tomu sám rád říká. Jeho jméno je Savera a umí ostatním pít krev. Obrazně řečeno.
Peklo
Peklo není horoucí studna, kde se pečou nehodné duše. Peklo je místo velmi podobné tomu našemu. Můžete se zde procházet po travnaté louce či po pláži hučícího moře. Vysoká skaliska se tyčí k nebi a bílý poprašek sněhu se třpytí na slunci. V pouštích vítr rozhání písek a tvoří duny. Zde podobnost končí.
Na každém kroku máte pocit, že vás něco sleduje. Chvíli se může zdát, že vám byly vaše hříchy odpuštěny, protože stojíte na prahu svého nejtoužebnějšího snu. Najednou se však sen stává vaší noční můrou, ze které není uniku.
Pro někoho, kdo do Pekla zavítal, to je obrovské bludiště širokých chodeb, kdy míjíte jedny dveře za druhými. Můžete je otevřít a podívat se dovnitř, nicméně démoni neručí za to, že se nezblázníte.
Dveře můžou ukrývat malou místnost, kde duše prožívá muka nebo za nimi se může rozprostírat nekonečný les, kde se duše neustále snaží dostat do bezpečí před vrahem, ale noc co noc jí zarazí nůž přímo do srdce.
Skladiště v Nekhen Limited (Londýn)
Skladiště se nachází v -2. patře a svou rozlohou může předčit i velikost knihovny ve Vatikánu, i když to je hodně diskutabilní. Nachází se zde magické i nemagické předměty a ve více střežených prostorách zbraně a další.
Popis z jeskyně:
"Vyšli jste na rampu nad rozlehlým skladištěm. Schody po obou stranách točivě vedly dolů k za sebou postavených vitrínám plné knih, krabic či skleněných boxů s rozličnými předměty. Uprostřed stály stoly s lampami a kalamáři. Stoly a vitríny dělily podstavce s podsvícenou deskou. Na nich stály kousky rozměrnějších velikostí a oku lahodící.
Ve skladišti bylo rušno. Jakmile jste sešli ze schodů, pozdravila vás pracovnice tlačící před sebou vozík s objemným předmětem a dost se u toho zadýchala. Další chodili s knihami a zařazovali je zpět na místo nebo jim hledali nové. U stolů se přepisovaly některé spisy do více srozumitelného písma a jazyka. Při dalším pohledu jsi rozpoznal, že ne všichni tady jsou lidé. Tedy nevypadají jako lidé."
Tartraros
Jedná se o vězení představující velkou propast, do které vede jediná brána. Smrtelníci mají představu, že se jedná o bezednou díru, nicméně ve skutečnosti je to obrovské mnohopatrové bludiště, kde se ztratí i bohové. Tedy kromě storukých (viz Mystické bytosti).
Chodby se zdánlivě táhnou do nekonečna a čas si zde hraje svoje vlastní hry. Minuta někdy ubíhá jako minuta, někdy jako den a někdy také jako několik let. Pusto a prázdno je zapříčiněno jeho velikostí, i když se zde nachází plno bytostí, titánů a bohů.
"A tak jsi bloudil Tartarem, nenarazivše na nic či nikoho, co by ti nějak pomohlo opustit toto pusté místo. Když už sis myslel, že tě jakýsi zvuk vede k cíli, zahradila ti cestu kamenná zeď. Nebyla ti zima, ale ani teplo. Neměl jsi hlad, ale zároveň jsi toužil se zakousnout do pořádného fláku masa. Chtělo se ti spát, ale oči jsi zamhouřit nedokázal. Dokonce i potřeba dýchat zde byla najednou vyšší než jak ve smrtelném světě.
Chtěl jsi bojovat a přitom nemohl. Tvé rány do zdí ti nepřinášely žádné ukojení. Tartar bylo místo plného utrpení. Zároveň nabízelo i nenabízelo tužby vězněného.
Čím déle jsi zde byl, přidávaly se k utrpení vidiny. Najednou jsi měl pocit, že tu nejsi jen pár dní, ale celé měsíce, roky. Neslyšet hlas druhé osoby bylo ke zbláznění. Začal sis povídat sám se sebou."
Jediné světlo, které se v Tartaru vyskytuje, je poskytováno žílami prorůstající všechny zdi. Někde vypadají jako pramínky tekuté lávy, jinde jako světélkující modravý led.