Artemis + Áres 2016

ARES

Být či nebýt zombíkem? To je oč tu běží

Artí

Máme vše? Položím si také onu otázku a mohu říct jediné, nemám ani nejmenší tušení. Cítím se divně. To, co se v této chvíli děje, je naprosto divné a vypadá to, že to divné ještě bude.

"Asi ano."

Nějak více jsem se nezabýval tím, že by se Igor třeba nemusel dvakrát zamlouvat mé krásce. Pomocné ruky totiž není nikdy dost a zdá se, že mi budeme potřebovat každou pomocnou ruku, co se nabídne. Kdyby nebylo toho zatraceného strýce, tak se určitě do ničeho takového nedostaneme.

Těžce jsem se vykodrcal ven.

Její starost mi vykouzlila úsměv na tváři.

"To stejné platí pro tebe. Buď opatrná, zlato." Mrknul jsem na ní. Samozřejmě, že mne to potěšilo. Vypadá to tak, že máme vztah. Dozvědět se něco takového kdysi dávno, asi bych si poklepal na čelo. Teď jsem vlastně... šťastný.

Přestává se mi to líbit. Ten zápach a to všechno kolem. Pohledem vyhledám krásku, abych se ujistil, že to není jen můj problém. Igor si s tím starosti tak nějak nedělá.

Přejdu k mapce a notnou chvíli si jí prohlížím.

"Máš nějaký návrh, kočko? Nebo půjdeme rovnou za nosem?" Není mi dvakrát nejlíp a abych pravdu přiznal jsem rád, že jsem rád. Doufám, že tento stav co nevidět přejde.

Co se to se mnou sakra děje?

Takže to vypadá na to, že se v této chvíli z Artemis stává kapitán a hurá vyslechnout si její rozkazy.

ARTEMIS

13! A jestli se nám to nepovede, Loki nás zabije!

~Áres~

mapka – (vchod - vedle největší místnosti (1))

Přikryju nos rukou, ale marné doufat, že smrad přestanu cítit. Sakra, já to cítila, i když jsem nedýchala. Ta nemoc jistojistě byla magického původu a nedokázala jsem přijít ani na zdroj či viníka. Bylo by super nakráčet a vědět, jak to všechno porazit. Nechal odporný hnus, ať zmizí a všechno bude opět zapáchat desinfekcí. Začínala jsem Hygieiu chápat. Jestli se ztoho dostaneme, začnu sebou nosit malý sprej.

Vykouknu Áréovi přes rameno. Když zjistím, že mi to nepůjde ani na špičkách, obejdu jej a taktéž se zaměřím na mapku sklepa. Pozvednu obočí. „Jak je takhle nemocnice stará? Trochu mi to připomíná Mínóův labyrint,“ zkusím zavtipkovat, ale věděla jsem, že takový smrad tam nikdy nebyl. Tenhle byl vlezlý, slizký, lepkavý. Častěji jsem polykala a bylo mi nepříjemné vedro. Všimla jsem si, že i Árés má lesklou kůži potem. Jindy bych zavrněla, ale nyní mi to tak sexy nepřišlo.

„No, asi bych šla a podívala se do těch větších místností,“ ukážu na první. Vážně nevím. „Navrhla bych rozdělit se, ale asi to nebude nejlepší nápad. Nemám tušení, co je dole a jestli to je spojené stouhle nemocí, ráda bych měla někoho po boku.“ Za mnou zahuhlal mrtvý Igor. „Někoho živého,“ zavrčím.

Udělám první krok dolů po schodech. Vruce se mi objeví luk, na zádech toulec se šípy. Postupuji dolů jako myška. Snažím se nadělat co nejméně kraválu. Poslouchám Áréa, toho zplozence a i další zvuky, které by napověděly o výskytu nějakých nepřátel. Kromě syčení vtrubkách nad hlavou a kapání je zde klid.

PJ

Skladiště (1) se opravdu jeví jako skladiště, až na ten sliz, který kape ze stropu a nejsou tam to vaši červnatí přátelé zpokoje? Neskáčou. Místo toho se urputně snaží dostat zvašeho dosahu a zalezou do šachet, které vedou Zeus-ví-kam. Můžete tu najít starý nábytek, rozbitá nosítka, dokonce i televizi a CRT monitor. O úklidu tu zjevně nikdo moc neslyšel.

Zničeho nic se zjedné hromady sesypou zaprášené knihy a oblak prachu vás na chvíli zadusí. Ale no tak. Už si dost dlouho hrajete na lidi, tak nějaké ty reflexy máte. Ale dál se nic neděje. Opět ticho.

Pokud budete zkoušet dveře, tak dveře-východ jsou zapečetěné a zčásti zazděné. Na nich je napsáno: Spodní patro je zaplaveno.

Jižní dveře jdou otevřít a za nimi vás čeká dlouhá chodba.

ARES

Proč by nás zabíjel?

Zrzatá lovkyně

"Nemám ani nejmenší tušení, jak je stará. Těmto místům se rád vyhýbám."

Nevím co to způsobuje, ale když sem nemusím tak sem nepáchnu. Nechápu, proč jsem teď udělal vyjímku. Vlastně chápu. Stačí se podívat na Krásku a šel bych s ní i na světakraj. Doufám, že tam to přeci jen bude jiné místo a mnohem lepší než tady.

Vlastně nač si já stěžuju, že?

Můj pohled se na malou chvíli stočí na toho chodícího mrtváka v plášti, který nesmyslně chrčí. Mohl bych ještě vypadat jako on.

Jenže stále se cítím skutečně divně a nemám nejmenší tušení, co je toho důvod. Že bych něco chytl? Blbost... měl bych se soustředit, na to co kráska říká.

Labyrint? Zamžourám ještě na mapku.

"Větší místnosti... hmmm fajn."

Nápad s rozdělením se by byl pravděpodobně mnohem rychlejší. Byl jsem však rád za to, že zvolila tu možnost zůstat hezky po spolu. Důvod, že se necítím úplně fajn, nebyl nejhlavnější.

"Dobře." Houknu, než vyrazíme.

Tak se stane, že jako první jde Artemis, já jdu v těsném závěsu za ní a náš konvoj končí Igorem vzadu.

Pevně svírám v rukou kleště a lituji toho, že u sebe nemám lepší zbraň.

"Do háje."

Vážně se mi nezamlouvá se zase setkat s tím slizem, který se od nás snaží dostat co nejdál. Nechápavě na ně hledím. Možná ho Igor vyděsil. Ale na to stoprocentně nevsázím.

Ne... opravdu to tu nemám rád.

Z toho prachu se rozkašlu a čekám nějaký útok. Ale ono nic. Místo toho přejdu ke dveřím s nápisem východ, které se však přes mou veškerou snahu otevřít nedají a až poté si všimnu toho nápisu.

"Sakra."

Procedím skrze zaťaté zuby a párkrát do těch dveřím naštvaně praštím kleštěmi. Nejsou to žádné moc silné rány. Jenom tak, abych se neřeklo.

Následuji pak Artemis a Igora, měním tak pořadí toho kdo jde. Což mi je teď celkem jedno. Artemis si s tím snad nějak poradí.

ARTEMIS

Áreovi zbývá 12 a já chci odsud!

~Áres~

"Do Apollónovy prdele!" leknu se a napnu luk směrem, kde se sesypaly knihy. Pro jednou si můžu pořádně zanadávat, ne? Tohle by mi neměly dělat ani ti sliznatí, hnusí a nevím co to je, červi. Podívám se na Área, který každým okamžikem vypadá hůř a hůř a já se obávám nejhoršího. Je nakažený? Skončí jako Hygieia? Bála jsem se toho a zároveň si to nechtěla připustit. Nemůžu o něj přijít. Teď ne.

"Nejsou?" zeptám se, protože jsem za Áreem nešla. "Vstříc dalšímu dobrodružství."

Vydám se jedinými průchodnými dveřmi pokračujícími dál. Za rohem před námi čekají další dveře. Zápach je najednou mnohem nesnesitelnějí, a tak přestanu dýchat. Moc dlouho mi to však nevydrží a místo toho si zakryju nos rukávem.

"Sakra, já už ani nevím, jak nedýchat," postěžuju si. "Za těmi dveřmi něco je," zaposlouchám se.

A opravdu. Zpoza šel slyše podivný šramot a mlaskání. Pokud si to tam zrovna nerozdává nějaká sestřička s chobotnicí, tak by to mohlo být to, co celou dobu hledáme. S napnutým lukem jsem došla ke dveřím a kývla na Área, aby je otevřel. Však to znáte. Jeden voják otevírá a druhý okamžitě vstupuje a střílí nebo hází slzák. Ten já neměla a neměla jsem zrovna slitováním s tím, co bylo příčinou tolika nakažených.

PJ

Jako PJ:

Jakmile Áres otevřel dveře, narazili jste na bariéru zápachu a přestat dýchat bylo tím nejlepším nápadem, který by se vám zrodil v hlavě. Šíp, který Artemis vystřelila, se zabodl do svého cíle s nechutným čvachnutím. Z rány se vyloudilo ještě více zápachu a pobavený smích démona. Na macatém zadku s pochýři po celém špekatém těle seděl netvor s krutým a nenasytným výrazem. Bylo s podivem, že dokáže vidět, jak se mu na oči tiskl tuk a z úst mu trčel slizem pokrytý jazyk. Každý jeho pohyb znamenal puknutí nějakého puchýře a výtok bílého hnisu.

V břiše měl obrovskou díru, ze kterého mu vysela střeva, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Ještě se přes ně podrbal a hlasitě si prdl.

"Koho tady máme," jeho hlas byl hluboký, bručivý s náznakem nemoci. Lehce šišlal, ale démoni na sebe brali různé podoby a vy jste jistě věděli, že tohle je démon nemoci a moru. "Ty," podíval se na Área. "Budeš náš," zařehnil se za doprovodu dalšího prdnutí.

Místnost byla prázdná. Všechno, co v ní bylo předtím, bylo nejspíš vstřebáno nebo se po tom plazili malí ohavní červíci.

Igor zachrčel, ale jinak čekal na rozkazy.

[spoiler=Krásný démonek][/spoiler]

Áres

Ve sklepení

Zrzatá lovkyně, Igor a příšera

Budeš náš... budeš náš... budeš náš! Znělo mi v hlavě jako nějaká mantra, stále se opakující do kola. Na sucho jsem pokl. Tak nějak jsem tušil význam slov. Důvod toho, proč je mi tak každou chvíli divně. Nakazil jsem se. Jiné vysvětlení pro to nemám. Možná... to jak jsem to vyhodil z okna. Dotkl jsem se toho. Mohl jsem však konat jinak? V té chvíli to nešlo. Nebyl čas na přemýšlení. Byla potřeba konat a tak jsem konal na rizika jsem nehleděl.

Pohlédl jsem na Artemis. Zklamal jsem jí. Nechám jí v tom. Nepochybuji, že to zvládne.

Vzpamatuj se. Ještě mám čas. Zatřepal jsem hlavu, stiskl ruku v pěst, kde nebyla zbraň až klouby zbělaly a druhou prsty pevně objal zbraň.

Odolal jsem nutkání jí poslat pryč, aby se zachránila. Stejně by mne ignorovala a dohodování se by znamenalo zbytečnou ztrátu času. Měla svou hlavou. Nikoho nepotřebuje. Dokonce ani mně ne. Dokázala si beze mne poradit, i teď si poradí. Věřím v to.

Na chvíli jsem zavřel oči, s jediným úsmyslem sesbírat všechnu sílu, která mi ještě zbývá. Přitom jsem rozkazál Igorovi, aby na tu stvůru zaútočil.

Sám jsem následně s bojovým křikem vrhl na obludnost. Byl jsem přece nakažený. Už to bylo tak nějak jedno. Navíc nemám nic na boj z dálky.

Budu se snažit, co nejvíce jej poranit. Nejlépe zneškodnit.

Je mi naprosto jasné, že to pro mne už je v této chvíli konečná.

(60% - Igor, 99% - Ich)

Áres už má jen 11 a sakra doufám, že to nějak přemůžeme

~Áres + Igor~

Příšerně se mi natáhlo. Sice jsem byla drsná holka, pomoc mužů pro mne byla jen obtíží, ale taky jsem měla svoje hranice. Hledět na tu zrůdnost mi zhoupla žaludkem a jen sílou vůle jsem se udržela, abych na místě nezačala zvracet. A neměla bych ani co. Nesnášela jsem život mezi lidmi. Pochytila jsem od nich tolik zlozvyků. Dokonce i přestat dýchat bylo pro mne najednou obtížné. Ten puch jsem měla vštípený v hlavě, a i když jsem do sebe nenatahovala žádný vzduch, stále jsem měla pocit, jak se na mě lepí ze všech stran. Pokud tohle dopadne dobře, budu potřebovat minimálně několika hodinovou sprchu.

Šíp prostě zmizel. Nijak té zrůdě neublížil. Jeho hlas byl jak sliznaté pohlazení po tváři. Po dlouhé době jsem se cítila vyděšeně. Jeho malá očka, téměř zahalená tukem, si měřila Área a já měla o boha války najednou strach. Viděla jsem na něm nějaké změny, ale netušila jsem, že by se mohl stát jedním z nich.

Hygieia! najednou mi došlo, proč byl Áres celou dobu tak zesláblý. Proč jsem si toho nevšimla dřív! Jsem idiot!

Igor vyrazil jako první. Měl jednu výhodu. Byl dávno mrtvý, a tak neměl žádné city. Stát proti mrtvole není žádná lahůdka. Vy jej můžete několikrát bodnout a nic necítí. Jediný způsob, jak zabít mrtvolu, je ji rozsekat nebo nějakým způsobem rozložit.

Nemrtvý skočil na démona a vrazil ruku rovnou do jeho střev. Rychle trhnul a vyrval mu střeva z těla ven. Démon byl překvapený a tlustýma rukama se pokoušel Igora dostat ze sebe, ale v tu chvíli na něj naběhl Áres.

Mezi prsty se mi objevila malá koule světla. Pak jsem je od sebe rychle roztáhla a celou místnost prozářilo modravé měsíční světlo. Démon zařval. Zjevně mu světlo nedělalo dobře. Z jeho kůže se začala valit pára a na četných místech vznikaly boláky po spáleninách. Malí sliznatí červíci pištěli a pukali.

[spoiler=HODY + životy potvoráka]

Démona má celkem 7 životů.

Hody:

Démon vs. Igor: 46

Démon vs. Áres: 52

Artemis vs. démon: 41

Démon vs. Artemis: 21

Démon přišel o 3 životy => 4/7

Po dobu 2 kol (tzn. do Áreovy 9 zbývajících kol) se nebudou tvořit červíci.

[/spoiler]

Áres

Doufat můžeme

Kráska a můj výtvor

Musí se nechat, že stvořit Igora jako svého spolubojovníka byl vážně dobrý nápad. Nejen proto, že byl tak nějak mrtví a tak nemohl být už z principu nakažen. Taktéž ho tolik neovlivňoval zjev démona a onen zápach s ním ani nezamával. Nemluvně o tom, že z démonova těla vytáhl střeva. To stejné se nedalo říct o mně, ale snažil jsem se s tím něco dělat. Jinak to prostě nešlo.

Jeho následný útok směřovaný stále na nepřítele nebyl tak vyladěný, jako předchozí. Možná na něj mělo taktéž vliv ono světlo, které vrhla Artemis proti nepříteli. Snažil se však pokračovat v stejném duchu a to postupném zbavování démona jeho orgánů. (43% na úspěch)

Já na oplátku začínal mít pocit, že mne síly opouštějí a do toho předchozího útoku jsem dal snad všechno. Teď mi toho, jak se zdá moc nezbývá. Což tak nějak potvrzuje i následný útok, který postrádá naprosto všechno. (24% + 8 bonus)

Nehodlám se ještě vzdát. Pokud budu moct, vytrvám. Obzvláště, když se Artemis podařilo démonovi uškodit asi nejvíce z nás všech.

Zvládni to, zlato. Pokusím se ještě vytrvat... Prohlásím v myšlence, pochybuji, že by mne mohla slyšet, ale neobtěžuji se s mluvením. Je to vyčerpávající. Jen si na chvíli odpočinout.

Zbývá 10 kol pro Área a až pukavec pukne

~Áres~

Igor si vedl velmi dobře. Mě se z toho dělalo trochu šoufl, ale doufala jsem, že v žáru bitvy to ustojím. Další výhodou bylo, že se přestali všude rojit ti odporní slimáci a nemusela jsem tak kontrolovat, jestli po mě nějaký neskáče.

Démonovi se konečně podařilo dostat mrtvolu ze sebe dobře mířenou ránou do boku. Být Igor živý, nejspíš by vyvrhl všechno, co měl právě k obědu. Takhle jenom odletěl a ještě sebou vzal pár střev. Dobře, asi budu zvracet. Dopadl tvrdě na zem a zlomil si vaz. Což mu taky nic neudělalo, a když se sbíral na nohy, nevěděla jsem, kam dřív upírat zrak, zda na démona nebo na něj, abych neměla mžitky před očima.

Áres vypadal jak chodící horečka. Viděla jsem, jak se mu leskne čelo a i přesto všechno dokázal démonovi zasadit ránu.

V ruce se mi objevil luk i se šípem. Vystřelila jsem a zasáhla démona rovnou do okna. Teda, nejdřív hrot proletěl skrz tukový váček a až potom se zapíchl do oka. Slyšet jeho řev mě nesmírně těšilo, ale stále byl mezi námi a já začínala ztrácet trpělivost. Měla jsem strach o Área a nechtěla jsem, aby ve městě propukla zombie apokalypsa.

Každý, kdo byl nějak vnímavý, si mohl povšimnout změny. Ne jenom kolem mě, ale i na mě samotné. Na nepatrnou chvíli jsem to byla zase já. Dávná řecká bohyně lovu a měsíce s dlouhými kaštanovými vlasy a se srpkem na hlavě. ([url=https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/25/b2/f2/25b2f2602ee39e953b61b2a177c6937f.jpg]foto[/url]) Natáhla jsem luk, až tětiva výhrůžně zapraskala a vystřelila jsem. Šíp pronikl skrze několik vrstev tuku a zabodl se přímo do shnilého srdce. Dál už nevím, co se dělo, protože jsem omámeně padla k zemi.

Jako PJ:

Artemis démonovi zasadila poslední smrtelnou ránu, ale zaplatila za to vyčerpáním. Ucítil jsi, jak přes tebe přeběhlo něco na způsob tlakové vlny a v tu ránu ses cítil zase plný síly a zdráv. Démon se mezitím bublavě rozpadal a jeho hnis se roztékal všude kolem. Z chodby šlo slyšet tiché pukání. Zápach se přitom znásobil.

[spoiler=HODY + životy potvoráka]

Démona má celkem 7 životů.

Hody:

Démon vs. Igor: 42 (přišel o 4 životy => 1/5)

Démon vs. Áres: 17 (dopiš, co jsi provedl)

Artemis vs. démon: 65 + 10 (bonus za luk) - hod na 1. příspěvek

Démon vs. Artemis: 6

Artemis vs. démon: použití ultimátní schopnosti - tj. k 2. příspěvku

Démon přišel o všechny životy => 1/7

Po dobu 1 kola (tzn. do Áreovy 9 zbývajících kol) se nebudou tvořit červíci.

[/spoiler]

Ares

Opravdu konec?

Artemis

odkaz

Snažil jsem se do toho monstra bodnout, z posledních zbytků sil. Doufal jsem přitom, že to bude aspoň nějak ku prospěchu. Nebýt Igora, asi by byl ten souboj už dávno prohraný.

Po tváři mi stékal pot. Oči mne pálily a nemluvím o samotném problému s dýcháním. Byl jsem tak blízko tomu smradu, který zaplňoval moje plíce a dusil mne.

Možná bych to vzdal. Jenže stále mne držela myšlenka na bohyni, která tu byla se mnou. Ta možnost jí opět k sobě přitisknout, políbit jí na rty, pohladit po těch jejich ohnivých vlasech. Dívat se do její tváře. Dotýkat se jejího dokonalého těla. Již nestojím o jiné. Dostala mne. Ač stále netuším, zda v tom nemá prsty nějaká magie.

A tak jsem se držel, snažil se bojovat jak s monstrem, tak sám se sebou.

"Artemis." Vydechl jsem tiše překvapen tím, co vidím. Na malou chvíli vypadala, jako kdysi. V dávných dobách, kdy nás lidé uctívali.

Srdce vynechalo jeden úder. Nemohl jsem z ní spustit oči. Dával jsem tak démonovi možnost, mne dostat. Jenže z jeho strany se nic nekonalo. Zřejmě jej dostala, stejně jako mne.

To byla jeho osudová chyba.

"Krásko!" Křikl jsem, když jsem viděl, jak se její tělo kácí k zemi. Vrhl jsem se k ní, abych jí těsně nad zemí zachytil. Nedělalo mi to žádný problém. Vrátily se mi síly.

Vzal jsem bohyni do náruče a vydal se, co nejdál odsud. V přízemí jsem se zastavil. Našel nejbližší telefonní budku, z peněženky vylovil nějaké drobné a vytočil číslo na taxík.

Plán byl jednoduchý. Vrátit se do hotelu, tam nechat odpočívat Artemis a doufat, že její spánek nebude dlouho trvat a přitom se pokoušet něco vypátrat přes internet. Nemám v úmyslu nechat Artemis samotnou. Nehnu se od ní.

"Hlavně se mi brzi prober, má bohyně." Políbil jsem na čelo a čekal, zda někdo pro nás přijede.

PJ

Spící Růženka

~Áres~

Nastala změna. Všechna nemoc postupně odpadávala. Chodby nemocnice byly přeplněny zmatenými lidmi, které ještě před chvíli zachvacovala horečka s bolestí. Doktoři i sestřičky nechápavě kontrolovali každému tep nebo teplotu a mezi sebou si vyměňovali nechápající pohledy. Bylo to jako se procházet po nějakém výbuchu, kdy všichni přítomni byli rádi, že to přežili.

Artemis v tvých rukou byla bezvládná a nebylo lehké ji nést, natož ještě s ní vytáčet nějaké číslo. Díky nedávné epidemii byla všude přítomna lůžka. Okamžitě si tě všimla i sestřička a běžela k tobě, aby ti pomohla.

"Co se stalo?" začala se ihned starat a zkušeně měřila Artemis, zda má pravidelný pulz. Zarazila a vzhlédla na tebe. "J-já nevím jak to říct," ještě jednou kontrolovala a na čele ji lehce vyrašil pot. "Ori!" zavolala na nejbližší sestřičku. "Zavolej prosím tě Quattrocchiho! Nemůžu nahmatat pulz, ale rychle!"

Nastal okamžik, kdy se málem všichni přítomni zbláznili jen proto, že nikdo netušil, co je Artemis přesně zač. Během chvilky přiběhl doktor ve středním věku se sytě modrýma očima a naopak vlasy černými jak uhel. Provedl vše, co jeho kolegyně. "Odvezte ji na sál. Budeme resuscitovat." Tebe si nikdo už nevšímal a taxík byl na cestě.

Pozn.: když bůh použije ultinu, je něco jako maják a většinou na toto reagují andělé. Artemis byla pronásledována!

Áres

Když jednoduché plány nevycházejí, je nutné vymyslet plán B

~Artí~

"Až toto skončí, zlato, zajdeme spolu na nějakou dovolenou. Třeba do Egypta." Prohlásím k bezvládné krásce, kterou se snažím stále nést, takové malé posilování.

Obtížné telefonování bylo překonáno, aby následně přišla další překážka v podobě akční sestřičky.

Než jsem se k něčemu zmohl, jala se zjišťovat životní funkce mé drahé bohyně.

Kurva... doprdele... sakra práce... nesnáším nemocnice. Ani v nejmenším se mi nezamlouvalo, že jsme na sebe strhli pozornost těch bídných lidských červů páchnoucích desinfekcí, kteří jako šílení pobíhali sem a tam snažící se přijít na nesmrtelnost brouka. Ať žijí jednoduché plány.

Nevšímají si mne. Dělají tu největší chybu ve svém krátkém prohnilém životě. A ještě navíc se dotýkají mé spící krásky.

Resuscitovat? Zarazím se. Na sál. Stisknu ruce v pěst, až klouby zbělají. Jen přes mou mrtvolu.

"Nechte jí, kurva, na pokoji." Zavrčím varovně a vrhnu se na prvního, co mi stojí v cestě, abych zabránil těm idiotům, jakkoliv se dotýkat Artemis. V úmyslu mám se domlátit až na onen operační sál, získat krásku a odnést jí do taxíku, kterému bych radil, aby tam na nás ještě čekal.

(5 % na úspěch - Damn!)

PJ

Asi to zamýšlel trochu jinak

~Áres, Artemis~

Ve chvíli, kdy ses vrhnul na nejbližšího ošetřujícího, ti podklouzla noha. Najednou jsi uviděl strop následovaný tupým nárazem do zad. Tvůj pád doprovodila série výkřiků a ruce, které se tě snažili ohmatat a zjistit, jak na tom jsi.

"Jste v pořádku?" tvůj pokud o napadení zůstal taktéž ignorován. Kdesi za tebou se smálo dítě, když celý tenhle komický výstup vidělo. Matka se jej snažila uklidnit tichým okřikováním. Ještě se můžeš dát do cirkusu, kde bys klouzal po neviditelných banánových slupkách.

Artemis se stále nepohnula.

Najednou se čas zastavil. Všichni smrtelníci se zastavili v pohybu, který právě prováděli. Dokonce ustaly i všechny zvuky z venčí. Mezi čekajícími pacienty se objevili dva andělé.

Jeden byl v podstatě celý bílý až na oči, které měl šedivé. Jeho dlouhé bílé roucho se vlnilo jako ve zpomaleném filmu a právě z něj si cítil, že bude příčinou toho, co se nyní dělo.

Naproti tomu druhý byl jeho opak. Tmavá kůže schovaná pod tmavým rouchem se vlnila svaly a černýma očima tě sledoval a nijak přívětivě.

"Jdeme si jen pro bohyni," promluvil albín. Černý jen přikývl, ale nevydal ani hlásku. "Jsme Eth a Duma. Andělé času a ticha. Ty nejsi nyní naším cílem."

[spoiler]

Hod na probuzení Artemis: neúspěch

První anděl Eth

[img]https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/4e/49/70/4e4970ce43af09dbab9d32ce2bb5b330.jpg[/img]

Druhý anděl Duma

[img]https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/56/49/2c/56492c452172cac079fe4fa3513673b3.jpg[/img]

[/spoiler]

Pozn. pro mne:

proti Áreovi - 29

probuzení Artemis - ANO 1, NE 2-6 => 6

v příštím kole bude ANO 1-2 a NE 3-6 a postupně se to bude zvyšovat

pod rouchy mají andělé schovano zbroj

Ares

Když se smůla lepí na paty…

Artemis

Pravděpodobně za to mohla skutečnost, že jsem byl před nějakou chvíli ještě nakažený virem a tak neskutečně slabý, že mi při mém pokusu o to zachránit spící krásku před hloupými a nezkušenými lidmi, podklouzla noha a já se najednou až neskutečně intimně seznámil se zemí. Neměl jsem čas si prohlédnout blíže strop. Ruce, které se po mne sápaly ve snaze mi pomoct, jsem se snažil odehnat, stavěl jsem se přitom na nohy. Na otázku zda jsem v pořádku, jsem něco nesmyslně zavrčel.

Nejraději bych tomu dítě dal za vyučenou a vysvětlil matce, že není nejlepší výchova jej nechat, ať se směje neštěstí druhého. Potřebovalo by ohnout přes koleno a dostat pár na holou. I když bych strašně rád, nic takového jsem neudělal a měl v úmyslu pokračovat v dalším pokusu se probít až k lovkyni.

Kurva? Co to? Zarazil jsem se, jelikož to vypadalo, jako kdyby někdo vzal do ruky ovladač a zmáčkl tlačítko stop. Za jiných okolností bych uznal, že to mělo jistý dokonalý efekt. To by to nesměla být práce těch opelichaných holubů.

Jako bílá a tmavá čokoláda. Napadlo mne. Přes tvář se mi mihnul úšklebek a opovržení. Patolízalové. Jak já jsem ty andělské prdele nesnášel.

"Obávám se, že to vám nebudu moct dovolit." Tak trochu jsem lhal. Neobávám se, vlastně se těším, jak jim zmaluji ty jejich samolibý xichty a pošlu je tam, kam patří. Navíc jdou si pro mou bohyni a mně už to přestává bavit, jak mi furt nevychází ten prostý plán s taxíkem a hotelem, kde by odpočívala a já bych tam mezitím vyhledával potřebné informace, díval se přitom na její tvář, držel jí za ruku a povídal si s ní. Potom by se probrala a společně bychom oslavili, že jsme to zase společně zvládli. Pak by na řadu nastoupila večeře a potom další příjemná část večera, o které gentlemanové nemluví.

"Nechte ji být!" Prohlásil tónem hlasu, ze kterého v dávných doba šel mráz po zádech. Stále to v sobě mám. Vrhl jsem se na Albína, kterého jsem měl v úmyslu seznámit velmi osobně se svým pravým hákem a ukázat mu tak, že jsem sakra taky jeho cíl. Artemis jim za žádnou cenu dobrovolně nevydám. Co bych byl za jejího přítele?

Koukej se probudit, zlato, nemůžeš mi nechat všechnu tu zábavu kolem.

(93% procent na úspěch)

Kostky mi nepřejí :'(

~Áres~

Andělé museli být notně překvapení tvým výpadem, protože zareagovali až příliš pomalu. Prosvištěl jsi kolem Dumy, který nestačil ani mrknout a narazil jsi plnou silou do Etha, který jen vydechl a pod tvou váhou se tvrdě svalil na zem. Normálnímu člověku by to vyrazilo dech. Andělé však na tom byli podobně jako bohové, i když možná o něco lépe. Nenaučili se zvykům smrtelníků. Ty bys při takovém dopadu určitě hekl, než by sis uvědomil, že nic takového dělat nemusíš.

Tvůj útok stačil k tomu, aby se Eth přestal soustředit a čas se opět rozeběhl. Problém nastal v okamžiku, když si smrtelníci uvědomili, že je asi něco špatně. Předtím tu z andělů ani jeden nebyl. Navíc vypadali, jako by vyšli z nějakého fantasy filmu a ty ses válel po jednom z nich. Dokonce i doktor se sestřičkami přestali před sebou tlačit lůžko s Artemis.

Nastala panika. Ta vycházela nejen z objevení se dvou postav, ale i z podivného pocitu, který je doprovázel. Smrtelníci se nedokázali vyrovnat s něčím, co andělé představovali. Hlavně ne u těchto dvou. Aniž by si to uvědomovali, podvědomě věděli, co jsou zač a podrozum jim velel, aby odsud rychle zmizeli.

Dítě, které se ti ještě před chvíli smálo, začalo úpěnlivě plakat. Matka jej vzala do rukou a rychle zamířila k východu. To samé udělala celá čekárna včetně doktorů i sestřiček. Jejich bezhlavý úprk měl za následek to, že naráželi do ostatních a převrhovali vše, co jim přišlo do cesty. Včetně lůžka s Artemis. Bohyně bezvládně spadla na zem, kde zůstala ležet. Dav to nezastavilo. Hrnul se i na vás, ale v okamžiku, kdy byste byli převálcováni, se roztrhl a probíhal kolem vás. Zvláštní síla je nutila obíhat.

Poslední člověk vyběhl ven a za ním zůstal jen zvuk skřípějících křídlových dveří. Chodba zůstala liduprázdná. Na zemi se válely zapomenuté věci, v kancelářích ležely pohozené papíry na zemi. Ordinace taktéž zely prázdnotou a ven se vybelhal i jedinec se zlomenou nezafačovanou nohou.

[spoiler=Hody na boj]

Eth obrana: 53

Duma obrana Etha: 10

Probuzení Artemis: neúspěch

Zrušení kouzla Etha: úspěch

Panika lidí (čím vyšší hod, tím větší panika): 95

[/spoiler]

probuzení Artemis - ANO 1-2, NE 3-6 => 6

v příštím kole bude ANO 1-3 a NE 4-6 a postupně se to bude zvyšovat

Zrušení Ethova kouzla: ANO 1-3, NE 4-6 => 2

Áres