Astorio a Sicario 

Z dalekých cest je běžné si tu a tam přivézt nějaký ten suvenýr. Daleká cesta do Navarry nebyla výjimkou. Zatímco Daria si koupila knihu a Claudio nový rapír, Alessandra s Bastianem se rozhodli nebýt troškaři a na loď, mířící domů se i přes drobné protesty nalodili se dvěma válečnými koňmi, které si určitě zcela legální cestou opatřili kdesi na bojišti. Dle výžehů patřil každý z obou někomu velice vlivnému a bohatému. Na dotazy, "čí jsou to koně," odpověděla Alessandra nonšalantně, že už původním majitelům chybět nebudou. PROČ si u toho ždímala krev z cípu svého roucha a proč i její bílý kůň byl v místě, kde tak nějak normálně sedí jezdec, slitý od zasychající krve, se vysvětlit už nejala.

Astorio a Sicario mají dohromady hodnotu asi jako středně hezký palác, stojí ve stájích vedle nevěstince a jejich stáje jsou zdobeny mramorem a cedulí "Kdo mi sáhne na mýho koně, tomu urazím hnáty a strčím mu je do prdele." 

Vittoria

Bordel máma nebo také mamá pro její dívky a chlapce. Je vysoká, štíhlá, v pokročilých letech. Nosí často vyzývané barvy, např. červenou a vlasy si plete do pevného vysokého drdolu, který si často zdobí květinami připevněných na jehlicích. Vůči svým svěřencům je ochranitelská a nejednou se pustila s Eziem do křížku, že někdo z jeho asasínů zase něco provedl.

Nicméně nedá dopustit na Alessandru. Ona je pro ni zlatíčko.

Ela

Satus: kurtizána

Ela, neboli Eleonora, je jedna ze svěřenkyň Vittorie. Má dost dobře našlápnuto, aby jednoho dne převzala otěže a vedla toto místo, až Vittorie nebude moct.