<---------------------------------------------->
<--------------PJ-------------------------------->

*Anya*

Očistec: Vzhůru za starou známou pro informace

Vzhůru za čerstvou stopou. Kvůli ní ses taky octla v Očistci. Údajně tu někde byl viděn Vergilius. Ovšem otázka dne v této chvíli je: Bylo vůbec správné důvěřovat tomu zdroji?

Očistec totiž nevypadal vůbec tak, jak sis ho pamatovala. A něco tu bylo sakra špatně. O válce a těchto věcech si něco málo zaslechla. Ale byly to drby... Pravděpodobně ne.
Kdo by tak věřil tomu, že se to projelo na plné čáře? Že to projeli na plné čáře jak Lucí tak i ti opeřenci? A to ještě ve vzájemné spolupráci.
Deštivé skoro prázdné ulice, tedy až na divné existence, o které by si snad nikdo ani neopřel kolo. Některé zase nabízející potěšení za nějaký ten peníz. Dealeři... spodina.
Kam v Očistci jít pro nějaké informace, dobré pití a přátelský pokec s majitelkou, kterou už nějaký ten pátek znáš? No přece do Wild Infernal Baru.
Teoreticky by tě mohla navést na nějakou správnou stopu, nebo ti dát další informace. Vždyť ten její bar musí být sběrna informací.

A tak se stalo, že stojíš před dveřmi onoho baru, jediného neutrálního místa v Očistci.

<---------------------------------------------->
<----------------ANYA------------------------------>

Idiot! Ale do očí bych mu to nikdy neřekla

Podpatky tiše zazvonily, když dopadly na… beton? Shlédla jsem dolů a udiveně zírala na cestu, která se táhla kdoví kam. Vedle mě stála má drahá Phoebe. Do nosu natahovala nové pachy, které jsem pro vší tu smůlu cítila taky.
„Tohle je očistec?“ podivím se a dám ruce v
bok. Kožený korzet přitom tiše zavrže. Fenka, jako by tušila, co říkám, zvedla hlavu a zaštěkala. „Když to říkáš,“ podrbu ji za uchem, a pak jen letmo otřepu prsty, aby z
nich odpadla ektoplazma. Je skvělá na pleť. Nepředpokládám, že by Phoebe měl někdo vidět. Pokud to sama nechtěla nebo já, že ano, byla pouhým stínem putujícím po zemi.

Vydala jsem se vstříc neznámému. Podpatky mě zvyšovaly o deset centimetrů, ale dokázala jsem v
nich chodit tak ladně, jako v
teniskách. Nesnáším tenisky. Vrtěla jsem přitom boky a užívala si znovu nabytou svobodu. Ne, že bych ji neměla. To ne. Jen mě nikdy nenechal chodit moc daleko.
Mám o tebe strach, Anyo. Jsi nerozvážná, Anyo. Podívej, co jsi provedla, Anyo. Můj sladký Vergilius a nyní je pryč. Zase. Před tím to byly perly a nyní? Co mu to zase vlezlo do té jeho přenádherné kebulky, kterou bych neustále zulíbávala?

Očistec se stal městem. Viděla jsem lepší. I horší, ale to byla většinou má práce nebo mého cukrouška. Miluji se živit na utrpení jiných. Je to tak zábavné a zapomenete na tolik starostí.

Zastavila jsem se před barem. „To myslí vážně?“ podivila jsem se nad názvem baru a pokrčila rameny. Nevěděla bych, že tu Eve je a kdyby tomu nechtěla náhoda, ani se to nedozvím, protože mi byla jaksi ukradená jako všechno ostatní. Byla jsem na světě už příliš dlouho, abych mě první novina, že se v
Očistci objevila má dávná známá, vytrhla z
rovnováhy. Do Očistce mě navedl jeden kontakt. Nižší démon, tak trochu drbna, ale kdo by odolal mé kráse a několika zlomeným kostem a výhružce, že přijde o svou chloubu.

Nevšímám si té vší špíny kolem sebe. Mohla bych je jen pohledem poslat do nejhlubšího pekla nebo z
nich udělat své poslušné psy. „Běž se proběhnout,“ mrknu na Phoebe a pekelná fenka vystřelí jako šíp, zanechávajíc za sebou sliznatou stopu. Tu ovšem vidím jenom já.
Posléze se opřu do dveří a vstoupím.

<---------------------------------------------->
<--------------PJ-------------------------------->

2. Kapitola - Nečekaný zvrat

Nebaví nás hledět, jak se přetahují o šéfování, stejně jako psi o kost. Tu kost jim vezmeme. Slova Auditorů.



Něco se stalo. Něco sakra vážného se stalo. Jste živý, jste zdraví. Aspoň to si můžete ze začátku myslet. Pocit jak pro prohýřené noci, třeštící hlava a žaludek na vodě, vám může poukázat na to, že to něco co se stalo, bylo něco sakra pořádného. Byli jste pít? Možná. Jenže nic z toho si nepamatujete. Tu se někteří pozastaví nad tím, je to vlastně naprosto normální pokud jsem toho vypil, kolik jsem toho vypil. Jenže kolik jste toho vypili a vůbec je otázkou, jestli jste něco vypili?
Probouzíte se na místě, kde si to naposled pamatujete. Akorát u každého je tu jistý rozdíl.

Anya hledala ve WIBku informace ohledně Vergillia, ale musí být překvapená, že se probouzí na chladné studené zemi před ničím. Jako kdyby se WIBko do země propadlo nebo si spletla snad ulici? Možná... Kdo ví? Na druhou stranu, to je ten barák a to je to auto, či ten most… to všechno bylo u WIBka. Co se to sakra stalo?
Její otázku by jí mohl zodpovědět Gabriel, který se kousek od ní probouzel k životu a taky vypadal stejně zmateně. Něco se tu sakra posralo?
Nikde však nikdo neviděl Evelyn a její pekelné psy. Zmizela snad stejně jako ono WIBko?

<---------------------------------------------->
<--------------Gabriel-------------------------------->

Co se u všech svatých sakra stalo? Před místem kde kdysi bylo WIBko

Je to normální kocovinový stav. Dokonce i s tím, že se jeden nachází na zemi, na které zřejmě usnul. Už se mi to párkrát stalo. Takže toto moc neřeším. A z toho jak je mi na nic. No jednomu dojde, že stále tak nějak funguje. O tom, že žije by jeden mohl polemizovat na tomto místě. No ne? To je naprosto jasné. Takže to bych tak moc neřešil. K řešení po chvíli však přišla naprosto jasná a jiná věc.
Do WIBka jsem chodil tak často, že jsem si tu cestu pamatoval i poslepu.
Ten most, ten barák, to auto věčně zaparkované před vchodem do WIBka či ten kanál, kam jsem povětšinou házel cigarety před svou šichtou. To všechno tu bylo. Jenže bar nikde.
Co se to k čertu stalo?
Napadlo mne ve chvíli, co jsem se posadil ještě jednou se rozhlédl kolem a ještě jednou si potvrdil, že jediné neutrální místo a moje jediná práce zmizela.
To je v hajzlu.
To, že si nepamatuji mně zas tak moc netrápí. Vlastně sakra, že trápí. Byl bych raději věděl, co se posralo. Jenže vzhledem k tomu, jak moc jsem poslední dobou pil, ten nedostatek vzpomínek se dal pochopit. Stejně jako obrácený žaludek, který se mi přetočil. A mně nezbývalo nic jiného než jeho obsah vyklopit vedle.
Chvíli jsem si hrál na šakala svolávající divokou zvěř. Otřásalo to celým mým tělem a bylo mi fakt příšerně. Zajímalo by mne co všechno jsem do sebe namíchal.

A tu se musím opět pozastavit na ten fakt... spoustu věcí mi pozdě dochází. Nedivte se mi. Chlastat stejně jako já, tak jste na tom úplně stejně.
Opět se můj pohled zastavil na místě, kde býval můj oblíbený bar a v něm byla má velmi oblíbená majitelka baru. Pokud zmizel bar, tak pravděpodobně zmizela i ona. To je logické. Nebo snad ne? Nesmím dělat předčasné závěry.

Možná až teď si uvědomím ještě jednu věc, že jsem tu na té studené zemi neležel sám a je tu se mnou ještě někdo další.
Vlastně poslední, co si pamatuji, byla blízkost pekelných psů a to, že nějaká pěkná zrzka vstoupila do lokálu. Pravděpodobně tato zrzka.
Super... to bychom měli.
"Nazdar" Prohlásím k tě ženštině, když se stavím na nohy. Chvíli to trvá a chvíli je na jednoho komický pohled, ale nakonec se mi to podaří.
Vzhledem k tomu, že mám chuť, tak si prostě neodepřu prohledat kapsy, jestli v nich nenajdu nějakou krabičku cigaret. Což se mi taky podaří.
K mé smůle to jsou poslední dvě. Na druhou stranu lepší než drátem do oka.
"Máš nějaké tušení, co se sakra stalo? Dal bych ruku do ohně za to, že tu snad celou věčnost stál jeden bar, který tu teď není." Prohlásím k dívčině, mezitím co si opět prohledávám kapsy, abych našel zapalovač.

Eve, zatraceně. Najdu tě, ať si kdesi. Abych se tě zeptal, co za nápoj si mi namíchala. To jsem byl tak strašný zákazník, že jsi se potom vypařila? Ne. Nic neříkej. Stejně bych si na to odpověděl sám...

Jestli jsem šílený? Ano. Stejně jako každý, kdo se tady v Očistci nachází. Nemáte totiž nic jiného na výběr. Buď se vypaříte anebo zešílíte.
Něco mi říká, že by to chtělo sakra nějaký plán. Jenže k tomu je potřeba přemýšlet a to mi už nějakou dobu nejde. Hlavně nesmím začít panikařit. To ještě nikomu nepomohlo. Pokud chci pomoct Eve, a vlastně hlavně sobě, protože to je jediné neutrální místo... musím zjistit, co se sakra stalo.
To zní jako plán.
Jenom vědět, kde začít.

<---------------------------------------------->
<--------------Anya-------------------------------->

Uhm, co?

Opravdu jsem nečekala, že po otevření dveří budu následně líbat zem. K sakru! Já se válím na zemi?! Jediné situace, kdy takto činím, jsou, když se buďto někdo válí na mě nebo já na někom. Tohle se nehodilo do mého portfolia zákeřné démonky, která si líně piluje nehty a nechává si od svých bezduchých minionů masírovat nohy. Ne ne ne!

Tiše vydechnu a pomalu se zvedám ze země. Samozřejmě dávno vím o svém společníkovi v neštěstí. Kdybych nebyla obětí, vysoce bych si to užívala a ještě přidala trochu polínek do ohníčku, aby se více rozhořel.
Hm, a jo! Moment! Zaraženě zírám před sebe a jen tak před sebe natáhnu ruku. Nic. Takže bar nebyl neviditelný. Zmizel. Všechno.
Welcome to the REAL purgatory!
Ušklíbnu se sama pro sebe a už věnuju více pozornosti svému společníkovi. Hm. A kým že má být? Potlačím nutkání mu nechat explodovat cigaretu v ústech.

„Možná si řekl, že potřebuje na dovolenou,“ pokrčím rameny a oklepávám si oblečení, i když to vypadá stále dokonalé jako předtím.
A s ním si hodila šlofíka i Eve. Do Luciferovy zadnice. Promiň, drahoušku, ale ano, do té Tvé.
„Hm, kde je Phoebe,“ rozhlédnu se. „Proč jsi tu ty?“ podívám se na chlapíka. Většinou se někde prostě zjevíte a zůstanete tady trčet sami a nikdo nikde. Ne, že bych si stěžovala. S cigárem v ústech mu to seklo a měl jakousi auru… moment. „Kdo jsi?“ ledabyle si začnu opět prohlížet své dokonale upravované nehty.

Vergilius asi počká. Zase. Zmetek. Na chvíli jsem si pomyslela, že tohle je všechno jeho vina a chtěl mě jenom svést ze stopy. Ano. Byl by toho schopný. Pak mi došlo, že proč by to dělal, když stejně nejde být nalezený, pokud to sám nechce.
Prevíte rohatá, zabručím v duchu.

<---------------------------------------------->
<----------------Gabriel------------------------------>

Na ulici, tam kde mělo být WIBko

Na dovolenou? Cože? Nechápavě na ní podívám. Vlastně jako kdyby snad spadla z višně a praštila se přitom pádu do hlavy. O čem to sakra mluví? Ne. Ani mně nenapadne, že to myslela jako vtip.
"Jaká Phoebe?" Zeptám se jí. Je mi sakra špatně. Nemám na nic náladu. Nejraději bych zalezl k sobě domů a tam o tom pokecal na láhví piva s Havranem. Aspoň k něčemu by mi mohl být prospěšný. Vzhledem k tomu, že mu na Eve záleželo, tak bych ho do toho ani moc nutit nemusel.
"Protože nejsi jediná, koho to vyplivlo ven." Vysvětlím jí. S cigaretou v ústech se opráším. A jít k sobě není zas tak špatný nápad. Aspoň to je nějaký začátek.
Počkat... ale co s ní? Svou pozornost opět přesunu na zrzku, které jsem se ještě nezeptal na jméno a na které je už na první pohled jasné, za jaký tým kope. Teda pokud bereme dva základní týmy a nepočítáme ten třetí, který se prostě zjevil.

"Gabriel. A ty?" Upřímně doufám, že jí tak nějak dojde, že jsem ten Gabriel. I když v dobách mé slávy, jsem vypadal mnohem lépe. Měl na sobě nablýskanou zbroj, meč a takové další blbosti. Jo byl jsem kabrňák. Teď se podobám těm bludným duším, který se snaží marně sehnat nějaké peníze na drogy a tak. Asi bych měl zase změnit image a vlastně naprosto všechno kolem toho, když mám v úmyslu pomoct Eve. Tento Gabriel by jí z těží pomohl, ale ten Gabriel z dřívějška... uvidíme.
Vzhledem k tomu, že není čas, ztrácet čas... se opět dám do kroku směr můj pokorný a mírumilovný, bezpečný domov. Ha. A prý neumím říkat vtipy.
"Nevím, jak ty... ale já bych šel do něčeho, kde nebudeme zas tak na ráně." Houknu k ní a je mi tak nějak jedno, jestli se přidá či nepřidá. Možná bych mohl ještě skočit do sámošky pro nějakou tu flašku a další krabičku. Což jednoho donutí se podívat do peněženky.
Zasraný havran. všechno mi vzal. Zavrčím v duchu při onom uvědomění si.
"Hele... máš nějaké prachy? Potřeboval bych založit." Za zeptání nic nedáte... no ne?
V klidu a pomalu kráčím ulicí, sem tam se rozhlédnu už z čisté paranoi, jestli mně či nás někdo nesleduje. Zhruba za deset minut pěší cesty bychom se měli dostat do bytu.

<---------------------------------------------->
<--------------Anya-------------------------------->

Gentleman!
~Gába~

Mám moc otázek, které moc nedokazují, jak velké mám IQ. Někdo by řekl, že já žádné potřebuju, na druhou stranu by se musel potýkat s vidlicí na buřty zapíchnutou ve vlastním zadku. Ne, nejsem kanibal. Ti jí jenom vlastní druh, no ne?
Phoebe nakonec doběhne. Ona ví, kdy ji její panička potřebuje a neptejte se mě jak. Sama byla pro mne záhadou a mít něco, nad čím visí otazník? No, nechtějte to, ironicky řečeno.

„Anya,“ představím se a pozvednu obočí. „Jako TEN Gabriel? No páni, a já si už myslela, že dnešní den bude stát za houby,“ ušklíbnu se. Poznámku, že vypadá jako by právě vylezl z pračky, nechám. Na jednu stranu si ráda utahuju z ostatních, na tu druhou nejsem sebevrah a o Gábovi jsem slyšela ledacos.

Pomalu se rozejdu ladným krokem na jehlách, které by dělaly problém i vychrtlé modelce. Zadečkem vrtím jako na molu. Můžu si to dovolit. Podívejte se na mě. Vypadám dokonale.
„Ty jsi mi gentleman,“ zasměju se a poklepu na kabelku, která se zjevila houpajíc se mi na ruce. „Mám bohatého sponzora,“ mrknu a zrychlím krok, abych jej dohnala, a následně s ním tempo srovnám.

„Hm, nějaká teorie, proč bar zmizel, není?“ Potřebovala jsem s Eve nutně mluvit!

<---------------------------------------------->
<------------Gába---------------------------------->

Lady!
~Áňa~

Anya... Anya... Anya...hmm... snad na to jméno nezapomenu.
No co. Nemůžu si všechno pamatovat. Na to je tu Havran, aby mi některé důležité věci připomínal. Například, co jsem zase provedl ve své opilosti.
"Ach ano. Ten Gabriel s velkým G." Zavrčím. Ne. Nemám v úmyslu nad tímto více debatovat. Je to sakra jen jméno.

"Jsem cokoliv, ale ne gentelman, lady." Jestli jsem nevrlý? Jsem sakra nevrlý a vzteklý. Zmizel můj oblíbený bar a je kdo ví kde. Jaký bych měl podle vás být?
"Ne. Nebude se ptát koho. Fajn, takže si budu moc něco vypůjčit?" Zeptám se pěkně na rovinu. Tady to prostě jinak nejde. Když něco chcete, musíte si o to pěkně říct nebo někoho kvůli tomu pořádně zmlátit.
Ženy a děti nemlátím. To jsou prostě má pravidla. Proto mám takový problém s těma dvojčatama, co představují Mannyho ochranku. Nepřiznám si, že jsou prostě na mně moc silné. To by bylo potupné.

Teorie... teorie... sakra, že by jich bylo. Od únosů mimozemšťanů po další různé věci.
"Nevím... nemám ani nejmenší tušení." Vlastně. Když si tak matně vzpomenu, tak něco se stalo. Něco se snažilo dostat do baru a pak to zmizelo. Možná, že to něco má na svědomí zmizení baru. Díky Lucifere. Máš to u mně.
Přidám trošku do kroku. Není čas ztrácet čas. A já si ještě nutně potřebuji koupit to kuřivo a chlast. Pomáhá mi to myslet. Fakt, že jo.
"Jsi tu nová, že?" Zeptám se jí po chvíli rychlé chůze. Je to možná spíš, aby řeč nestála. Opravdu se jinak o nikoho pořádně nezajímám.

<---------------------------------------------->
<------------ANYA---------------------------------->

Archanděl!
~Gába~

Koukám pěkný bručoun. Pomyslím si během chůze na podpatcích, při čemž bych mohla zdolat i samotné Himaláje. Gába nebyl první archanděl, kterého jsem potkala. Byla tu i Sabča, tedy Sabiel, jak jsem ji ráda říkala a ona mne za to propalovala pohledem. Rozhoďte do světa par perel a hned se objeví. Musí být však kouzelné jako Jackovy fazole. I když v tomto případě jsem neměla nejmenší tušení, co by z nich vyrostlo. Nové moře?

„Když se tak pěkně ptáš, cukrouši,“ zamrkám líbezně. Jsem přidrzlý démon. To o mě ještě nevíte? Tak uvidíte. Ještě tu chybí Vergilius. Chlap dle mého gusta. Málomluvný a neustále mizející. Holka má potom čas na různé věci, pokud se teda neobjeví o den dřív, popřípadě o celý měsíc.

„V tomto Očistci? Ano. Ještě nedávno to tu vypadalo… jinak,“ rozhlédnu se a s úsměvem sleduji, jak ke mně běží má milovaná fenka. Rozevlátý jazyk, ocas vrtící sem a tam s prskajícím humusem. „No tady jsi, zlatíčko moje,“ podrbu psa po sliznaté hlavě a jako odměnu dostanu lízanec. „A buď hodná, drahoušku. Tady pán Gabriel je jenom trochu nevrlý,“ zašvitořím a mávnutím ruky dám znamení, že si může dělat, co chce. Jako třeba vyhrabávání kostí a tak.
Vzpomínka, kdy ke mně Phoebe přiběhla, je už docela rozmazaná. Vždycky byla velká až po pas, páchla jako stoka, po doteku na vás ulpívala ektoplazma, oči ji rudě zářily a jediným skousnutím by vám uhryzla ruku. Jinak byla roztomilá a hravá. Aport uměla dokonale. Mělo to jediný háček. Viděla jsem ji jenom já. Dokonce ani můj drahoušek nedokázal přijít na to, proč tomu tak je. Z počátku mi nevěřil, že je skutečná, dokud jej nepovalila na zem a celého neoblízala. Drhnul se pak další týden.
„To byla Phoebe,“ řeknu na vysvětlenou, ale to bylo asi jasné.

<---------------------------------------------->
<-------------Gába--------------------------------->

Máááágoooor!
~Áňa~

Pěkně ptám? Ptám se, sakra, normálně. Spolknu tato slova a tak to raději nechám plavat. Mohla by mi však raději říct, jestli si zahraje na moji kreditní kartu a nebo si budu muset na oplátku zahrát na zloděje v sámošce.
Vždyť je to tak jednoduché... sakra ženská!

Ještě nedávno? To by mně zajímalo... kdy tady naposledy byla? Nebo jsem jen moc starej... a taky moc chlastám.
Nechápavě však hledím na Áňu a na to co dělá. Mám pocit, že se tady někdo maličko pomátl a trpí samomluvou. Či chce ze mně tímto způsobem dostat nějakou omluvu? To občas ženské dělávají. Baví se třeba s masožravými rostlinami, která vás pomalu požírají.
Ano... to se stalo jednou mně a ne neřeknu vám celý příběh. Možná jen to, že to byla sakra velká masožravka.

"Jasně... a já jsem Krokodýl Dundee." Nějak víc to nekomentuji a dál kráčím směr krám, potom domov.
"Co na tomto místě vlastně děláte? Co jste chtěla u Evelyn?" Chvílema nevím jestli to je jen proto, aby řeč nestála a nebo se zajímám, protože tato ženská je prostě sakra kus. A víte co... možná bych z toho mohl něco vytěžit. Čistě co se týče uspokojování jistých věcí.
Říká se totiž, že démonky a sex... na to nikdy nezapomenete.
Ne. Nekoukejte se na mně tak. Já to sakra dlouho nedělal. Nepočítám teď svou pravačku.

<---------------------------------------------->
<------------Anya---------------------------------->

Neeeejseeeem
~Gába~

Sledovala jsem Phoebe, dokud nezmizela a to doslova, za rohem nějaké budovy. Opět jsem spanem bručounem srovnala krok a zadeček se vrtěl ze strany na stranu jako by si chtěl dát tanec flaminga. Vkrátkých šatech by to vypadalo dokonale, doplněné o boty na jehlách. Kdybych se trochu snažila, dokázala bych na chodníku vykřesat i pár jisker. Jak přežít vbetonové divočině.

„Pokec starých kámošek,“ protáhla jsem se lehce a koutkem oka Gabriela sledovala. „Už moc dlouho jsem nevystrčila patu na čerstvý vzduch,“ rozhlédla jsem se. Nebyla jsem si jistá, jestli Očistec čerstvým vzduchem disponuje, ale je to samé, když řeknete ve městě plného začouzených aut, že potřebujete na chvíli ven se nadýchat už jmenovaného čerstvého vzdoušku.

„Proč bar nevyplivl i Eve?“ zeptala jsem se spíše sama sebe.
Vždycky jsem si myslela, že jsou všichni archandělé otravní jako Sabča. No, Gába vybočoval. Možná byl vyjímka, protože tolik nemluvil nebo nebyl chlap? A docela knakousnutí? Kdo ví.
„A kam že to jdeme?“ zeptala jsem se. Jestli to už řekl, tak jsem to zazdila nebo jsem je jenom chtěla otravovat hloupými otázkami.

<---------------------------------------------->
<----------------Gába----------------------------->

Samozřejmě, a já jsem pak letadlo
-Áňa-

Nevěřil jsem jí ani trošku ten pokec starých kámošek. Neměl jsem však v úmyslu vyzvídat. Ještě by to zašlo dál a já bych si hrál na psychiatra, bez gauče a bez toho aby mi někdo platil za hodinový pokec.
Při jejich dalších slovech mi obočí vylétne vzhůru, ale rozhodnu se i toto nekomentovat. Krom toho mám menší problém. Stále se mi pěšky nechce jít a možná by nebylo od škody se svést v podzemce. Ne do taxíku už nikdy nenasednu, protože je to až přehnaně drahé a nemám v úmyslu platit příjemnými vzpomínkami, protože jich mám sakra málo.
Takže železný červ se mi zdá jako správná volba.

Dobrá otázka... máš bod. Nahlas to neřeknu. Pokud chcete pochválit, běžte za někým jiným. Mně taky otec nechválil za každou blbost.
"Nevím... je to divné." Ten bar by měl vyplivnout i Eve, stejně jako nás. Nebo ne? Na tohle nejsem expert, takže doufám, že doma najdu havrana, abych to s ním pořádně probral a pak se mohl vydat pro jedinou pomoc a to Alču a její superčich.
"Jdeme ke mně... je tam někdo, kdo by nám mohl odpovědět na otázky." Odpovím po chvíli mlčení, ještě před vchodem dolů do podzemky. Červ nám ujel před nosem, bude chvíli trvat než pojede další.
Krom pár bezdomovců tu nebyl nikdo podezřelý. Jeden žebrající si nás všiml a tak začal hrát na něco, co jsem na malou chvíli považoval za zbraň. Basová kytara. Následně se u ostatních objevili další hudební nástroje v podobě bicích a kytary. Neptejte se na to jak... když jste předtím u nich neviděli nic. Jedná se o ďábelskou kapelu a to co hrají je jasné blues.

Sakra...
Na druhou stranu zatím jenom hráli. Bude nejlepší jim tam hodit nějakou minci a nechají nás na pokoji.
"Máš nějaké drobné?" Zeptám se tiše své společnice, samozřejmě tak aby přes tu hudbu slyšela. Sám u sebe nemám totiž ani floka.
Doufal jsem, že její odpověď bude kladná. Nechtěl jsem se prát. Jejich hudbu mám totiž rád.

<---------------------------------------------->
<-----------Anya----------------------------------->

Do podzemky na koncert
~Gába~

Proč Eve zůstala v baru, stále zůstává zahaleno závojem nevědomosti, ale je tu možnost, že náš pán archanděl zná někoho, kdo by mohl znát odpověď. A možná i na to, kde je můj myšáček. Ztracen, zatím nenalezen a neustále oplakáván, i když s přestávkami rozkoše a zábavy. Nedělala jsem si iluze, že by sám nezbouchl nějakou babu. Pozvat si domů několik slečen, pár pánů. Krásné časy.

Moment. My pojedeme metrem? Pf? Limuzína nic? Pěkné posezeníčko s šampaňským v ruce? Zklamal jste mne, pane Gabrieli. Pekelný plamínek je alespoň domácí kapela, kterou jsem velmi dobře znala. Nu což. Jestli si myslíte, že dole v pekle nepořádáme fesťáky, tak to se šeredně mýlíte. Většinou skončí něčím, co už festival nepřipomíná, ale to je věc vedlejší. Není pořádná pařba bez rvačky či ztraceného vzdechu.

„Neboj se, cukrouši,“ na dlaních se mi objeví mince jak z Očistce, tak z Pekla. „Své bych nenechala bez odměny. Líbí se ti jejich hudba?“ ušklíbla se a vhodila mince do nastaveného klobouku. „Pošlu ti pozvánku na jednu z našich akcí,“ zavrtím boky v rytmu hudby.

„Nechci být vtíravá,“ pokračuji dál, někde doprostřed zastávky metra, „proč metro? Jednodušší by bylo si zavolat taxíka,“ založím ruce na prsou.

<---------------------------------------------->
<----------------Gába------------------------------>

Ach... někdo tu chtěl limuzínu
Áňa

Fajn. Holka myslí na všechno. Jak pekelnické mince, tak ty odsaď. To se musí nechat. Zahvízdal bych, ale nechtěl bych tím naštvat hudebníky, protože bych je pravděpodobně rozladil.
"Je fajn. Jen se mi nelíbí jejich způsoby, jak nutí peníze." Slova spíše zašeptám, aniž bych tak nějak řešil jestli mne kráska slyší či nikoliv. Nechci, aby mně slyšeli oni. Za jiných okolností bych možná tu hádku vyvolal a pořádně se serval. Jenže teď jde o Eve, o to zjistit, co se s ní sakra stalo a není čas ztrácet čas.
"Hmm... možná někdy příště." V duchu si zanadávám, že i přesto co tvrdím, tak nejsem schopen odlepit zrak od jejího pozadí.
A jak se hezky vrtí. Vlepím si myšlenkovou facku a jsem zase v cajku.
"Dobrá otázka..." Povzdechnu si. Promnu si rukou obličej, povolím kravatu.
"Protože mám sakra málo pěknejch vzpomínek a v těch taxících se momentálně platí jenom jima." Odpovím jí čistou pravdu. Nemám důvod jí lhát.
Kdysi dávno to bylo jinak, samozřejmě. Všechno bylo více barevnější. Navíc viděli jste slunce a hvězdy. U obojího jsem tak nějak zapomněl, jak to vlastně vypadá.
"Tohle už není místo, které si znala, love." A na náznak toho vylovím z krabičky poslední cigaretu, kterou si zapálím a pořádně ten bordel z ní vtáhnu do plic, než vydechnu následně obláček kouře.
Na tvým místě... bych vzal nohy na ramena a utekl. Neřeknu to nahlas, sakra, že ne. Je to možná ze sobeckosti a kvůli tomu, že má peníze.

<---------------------------------------------->
<----------------Anya------------------------------>

Může cigareta zabít anděla?
~Gába~

Nechala jsem Gabriela u toho, že by se nám to nemuselo vyplatit, kdybychom kapele nedali žádné peníze. Nemohla jsem se nechat ochudit o zábavu, jak z nich měl tak trochu nahnáno nebo z něj aspoň čišela nervozita, protože se s nimi nechtěl dávat do křížku. Já byla hraběnka pekla. Pekelníci by si nedovolili proti mně vůbec vystoupit. Mohla jsem je všechny najednou poslat lusknutím prstu zpátky do pekla a jejich nástroje si přidat do své soukromé sbírky. Za několik desítek století, co mě vášeň sbírky posedla, jsem už měla slušný počet unikátních kousků, včetně jedné s perel, po kterých šla Sabča. Chudák holka netuší, že jsem udělala záměnu, hehe.

Taxíky. Zlé taxíky. Ráda bych se jedním projela. Ale asi to nechám na jindy, když se chuděra tolik ošívá. Aniž by mi nabídl rámě, hezky jsem se za něj zavěsila a zapředla jako kočka. „Tak tedy vzhůru na metro.“ Postupovala jsem po jeho boku dál a rozhlížela se, jestli neuvidím nějakou známou tvář. Například tu Vergiliovu, i když ten se objeví, až udělám opravdu nějakou lumpárnu, která by jej přilákala. Takové věci jsem nemohla dělat vědomě. Posledně to byla má spolupráce s archandělem. No, moment! Podívala jsem se na Gabriela. Tak kde je ten Vergilius? Jsem tu a rovnou s Gábou!
„Náhodou jméno Sabiel ti něco neříká?“ zeptala jsem se zrovna na tu archandělu, se kterou jsem jednou už měla čest. „Aspoň si strašně stěžovala, že na ni všichni zapomněli a vaše holé zadky jsou na každé fresce,“ ušklíbla jsem se.

Sledovala jsem jej při zapalování cigarety. Očistec už není místo, kterým býval? To teda. Co tu dělá tohle město? To je fuk. Záleželo i na tom, v jakém zákoutí Očistce jste se ocitli a pokud Vergilius mířil zrovna sem, tak budiž.

[spoiler]


Tak toto je Sabiel. Zapomenutá, opomenutá, ne tak slavná jako slavné trio, a přitom jedna zarchandělů. Na povrch se nikdy nevydávala. Tedy jen jednou, když musela najít ztracené perly, po kterých šel démon Vergilius. Setkala se sAnyou a už to šlo všechno zkopce. Alespoň co se jejího plánu týkalo.
[/spoiler]

<---------------------------------------------->
<----------------Gabriel------------------------------>

To mně chceš hodit pod jedoucího červa?
Áňa

odkaz

Byl tak skutečně rád, že jsem nepotkal známé tváře. Velké většině totiž dlužím. Když jsme došli na zastávku hlouběji do díry. Čekali tam dal různí tvorové. Lidské duše, tvářící se raději, že ani neexistují. Démoní úředníčci, kteří vypadali naprosto normálně, jako tam nahoře. Avšak bych se nenechal zviklat jejich vzezřením. Připodobnil bych je k ďáblovým advokátům.
Minuli jsme tři bytosti bez tváři, musel jsem odvrátit pohled, neboť se pokoušet na ně dívat a hledat tvář není vhodné, může vás pohltit věčná temnota.

Sabiel? Zarazím se. Málem bych na ní zapomněl. Kde jí je sakra konec?
"Náhodou jo. Taková sexy blondýna? A ten její kukuč." Málem bych se začal rozplývat nad její kukučem, ale to bych neměl být po boku tady zrzaté rozkošné démonky.
Volnou ruku s cigaretou jsem si přiložil k ústům a opět si potáhl.
"Holé zadky... heh..." Ušklíbl jsem si při druhém potahu, litujíc tak, že to není bezedná cigareta a ke všemu bohužel se jedná o poslední. Tedy, než mi tady holubička koupí další.
"I na nás se zapomene... a fresky s holýma zadkama budou připisovat někomu jinému." Pesimistické? Nevím. Zkuste si trávit chvíle v Očistci a uvidíme, jestli budete mít stále ten svůj optimismus a hlavně zdraví rozum.

Vzhledem k tomu, že nám jeden červ už ujel, tak bude nějakou chvíli trvat než pojede další. Ale ne zas tak dlouho. To dřív dokouřím tu poslední. Chjo.

<---------------------------------------------->
<-----------MATT----------------------------------->

Očistec vzhůru za slečnou Anyou

Auto se snaží prohledat záznamy a přijít na jméno, spojitost s ním. Zdá se, že jí po několika pokusech v tom něco brání.
Věřím, že je šikovná a nakonec se jí to podaří rozlousknout a heslo, pokud je to jím chráněné, nakopat do bolestivých partií.
Zadal jsem jí i lokaci, kde by se měla nacházet samotná slečna a co jsem slyšel, tak po boku nikoho jiného než největšího ztroskotance Očistce - Gabriela. I když vím, že je to celkem kus z místa odkud jsme vyjeli a také, že mají v úmyslu jet metrem, s autem není nic nemožné. Přeci jen je to auto z budoucnosti. Největší predátor na silnici. A že jich tu je.
Motorka, jehož majitelkou je Nikita Gray - Zlost, právě předjela bandu děsivě vypadajících motorkářů, kteří by jí pravděpodobně dali za vyučenou, kdyby nezačali zpomalovat a nebyli následně sežráni školním autobusem.
Stihly jsme rychlí proud, naštěstí. Občas se stává, že tu auta jezdí podobně jako hlemýždi.

"A jsme tam." Prohlásila, když zastavila před vlezem do temných hlubin, kde krom jiného se nacházelo nástupiště, kde jste mohli čekat na robotického červa. Ať žije stylová doprava po Očistci.
"Super." Otevřu dveře, tedy po několika pokusech, kdy mi dává stále najevo, že je na mne naštvaná a vystoupím. Tedy vystoupil bych naprosto normálně, kdyby mi dveře nezavřeli část kabátu.
"Opovaž se kouřit." Zavrčí auto a pustí mi kabát.
Něco si sám pro sebe zabrblu, protože to nemá cenu a vyrazím po schodech dolů. Varovně na mne ještě zatroubí a já si představuji, jak mi tady ukazuje pěsti.
"Fajn." Povzdechnu si. Pro změnu místo cigaretu si do úst vložím kousek žvýkacího tabáku.
Víc se schovám do tabáku, protože dneska je sakra zima a sejdu po schodech dolů, míjejíc tak své informátory, které pozdravím pokynutím hlavy.

A tam si těch dvou nedá nevšimnout. Rudé vlasy zářící na míle daleko.
Doplivu zbytek tabáku, co se ještě nerozpustil a odkašlu si, abych na sebe upoutal pozornost.
"Zdravím, ale myslím si, že za chvíli budete mít něco jiného na práci, než tady slečnu." Prohlásím hned na uvítanou a zářivě se usměji. Všímám si, že naprosto nechápe. Nicméně vyzvánějící mobil z jeho kapsy u bundy mluví za své.
Překvapeně jej přijme a popojde pár kroků. I tuhle informaci jsem získal, jen jsem si to propočítal a s odhadem řekl, kdy by tak mohl zavolat.
Ztroskotanec popojde pár kroků od nás a zdá se, že ten telefonát ho opravdu dostává.
"Pomůžu vám s hledáním, vašeho..." Zarazím se. Chvíli si jí prohlížím, jako kdybych se snažil něco zjistit, už z onoho pohledu.
"... milého. On bude mít stejně něco na práci." Pronesu pobaveně, když mu vzápětí co dohovořil, zavolá někdo další.

Holub procedí několik nadávek v andělském jazyce a otočí se k nám. Vypadá, že má v úmyslu něco říct, ale já ho zastavím dřív než se o něco pokusí.
"Já se o ní postarám. Běž jí zachránit." Mrknu na něj. Fajn. Přiznávám, že to, že se jedná o ženu jsem si tak nějak tipl.
Informace byla totiž ve stylu - Někdo od Lakomce unesl někoho kvůli dluhu. - Nevěděl jsem koho a navíc bych Gabriela, i přesto jaká je troska, netipoval do homosexuála.
Gabriel tedy něco nesouhlasně zamručí a zmizí ze scény.
"Takže?" Vykouzlím na své tváři úsměv, podobný měsíčku smějícímu se na hnoji. Mám takový pocit, že slečna nemá moc na vybranou.
"Vlastním auto z budoucnosti, které má svou osobnost." Jestli tohle nezabere, jako lákadlo tak už nevím.

<---------------------------------------------->
<--------------Anya-------------------------------->

Výměna partnerů… to jsme na seznamce?
~Bye, bye, Gábo… vítejte pane elegáne~

Přešlápnu z nohy na nohu, což je ve vysokých podpatcích nadlidský výkon; aspoň, že nejsem člověk. Jen tak náhodou, v mém případě to nikdy není náhoda, ale to neví, jsem se lehce naklonila, abych měla výhled na jeho pozadí. Stát naproti sobě čelem se v dnešní době dávno nenosí. Já měla krásný zádech. Tedy hlavně ta, kterou, v níž jsem se zabydlela, ale vždycky je prostor na vylepšování. Svým uhrančivým pohledem dokážu divy. Fungovalo to i na holou prdelku?

Odkašlání. Krátké, ale výstižně říkající: Jsem tady. Moje krátká myšlenka patřila Vergiliovi. Je to on? Našel si mě a jako princ na pekelném oři si mě odveze domů? Nemůžu říct, že jsem byla zklamaná, že to nebyl on. Místo toho jsem zvědavě potáhla obočí a dala si ruku v bok, abych přenesla váhu na jednu nohu a zůstala tak.
Koho nám to čertíci nesou, pomyslela jsem si a loupla jsem pohledem po Gábovi, který zvedal mobil.

"Pomůžu vám s hledáním, vašeho..."
Ano?
"... milého. On bude mít stejně něco na práci."
Wau… potřásla jsem hlavou, dala do mírného pohybu mé přednosti. „Tento den je samé překvapení,“ usmála jsem se a malinkou mezírkou mezi rty jsem odhalila řadu běloskvoucích zubů. Těší mne fakt, že se objevil gentleman, což se o Gábovi moc říct nedalo a nabízel mi svou pomoc. Jasně, mohla to být past a tak, ale já jsem hraběnka svými poddanými milovaná, za svého chotě mocného muže mám a další muže, kteří padají k mým nohám jen s touhou být v mé dokonalé blízkosti. Jistě. Pán neznámý smrtelníkem nebyl, jinak problém by měl. To však neznamená, že si ráda nezalaškuji.

… auto z budoucnosti… „Tak mě veďte,“ zářivě se usměju i v reakci na jeho zvířecí úsměv. Přistoupím k němu a v sunu ruku do jeho rámě i v případě, kdyby mi jej nenabízel. „Pane…“ nedořeknu, protože nevím, jak se jmenuje a možná by mi to něco řeklo, možná ne, ale je mi jasné, že on ví, kdo jsem já, když přišel s nabídkou mi pomoct s hledáním.
Ne, nebyla jsem slušná manželka, která by neposkvrnila pouto, které jsem s Vergiliem měla a nedělala jsem si iluze ani o něm. Kolikrát jsem jej nachytala s jinou a většinou jsem se s chutí přidala nebo holce zakroutila krkem. Kolikrát jsem já smilnila s jinými muži i ženami. Naváděla je k věcem, které by za normálních okolností nikdy nedělali. A zatraceně mi to chybělo.

<---------------------------------------------->
<----------Gába------------------------------------>

Dáma v nesnázích díky mně

Něco jiného na práci? Cože? Nechápavě hledím na toho chlápka v černém kabátě, elegána od pohledu. Věnuji mu úšklebek.
Zrovna ve chvíli, co jsem mu chtěl sdělit, že by mne tedy zajímalo, co jiného bych měl mít na práci, mi zazvoní mobil.
Překvapeně zamrkám. Nicméně v tomto jsem skeptik, což je celkem paradox, když vezmeme v potaz co jsem.

"U telefonu, Gabriel... a ano, ten Gabriel."
"Dobrý den, pane. Obávám se, že nám dlužíte jisté finanční prostředky a vzhledem k tomu, že jste je nesplatil v daném termínu, rozhodli jsme se unést z vašeho domova nevinnou slečnu a požadovat za ní výkupné v požadovaném dluhu s úroky, které činí dvacet procent z oné dlužné částky."
"Cože? Sakra? Co to žvaníte? Jak unést?"
"Pokud požadovanou částku nesplatíte do dnešního dne, obávám se, že ona nevinná slečna bude předhozená do Jámy, kde za ní získáme potřebné finance. Rozuměl jste nám nám, pane Gabrieli? Čas rychle utíká. Tik. Tak."

Zatracení grázlové.
Mám chuť hodit s tím telefonem o zem. Vážně bych to nejraději udělal, kdybych nepotřeboval zjistit, koho to sakra unesli. Pochybuji o tom, že by byli poskoci Lakomce tak hloupí a spletli si Havrana s nevinnou ženou. On je možná cokoliv, ale nevinnej určitě ne.
Takže vytočím ještě číslo na pevnou u nás, abych si něco u Havrana ověřil.
Takže ta chuděra mne měla svést na správnou cestu... Parchanti. Sakra...
Neodpustím si pár nadávek v andělském jazyce a pěkně, aby mne každý slyšel. Chystal jsem se ještě něco říct těm dvěma, ale prej se o ní postará, tak fajn.

Protáhl jsem se a vydal se zpátky na povrch.

<---------------------------------------------->
<------------Matthew--------------------------------->

Mé auto umí udělat dokonalý první dojem

"Pane, ehmm..." Zarazím se. Neboť si uvědomím, že jsem pořádný nezdvořák, vůbec jsem se nepřestavil.
"Matthew Donald, jméno mé. Ale klidně mi říkejte Matte." Vykouzlím úsměv na své tváři a automaticky natáhnu ruku k případnému podání.
"Těší mne, lady Anyo." Pokud mou ruku přijala, naznačím lehce polibek ruky. Následně poodstoupím pár kroků.
Nabídnu dámě rámě, jak se sluší a patří. Pomalým krokem se vydám nahoru ke svému autu. Doufám přitom, že zase nebude mít ty své chvíle.
U bezdomovců hrajících blues se ještě zastavíme. Hodím jim totiž pár mincí, jako díky za informaci, kterou pro mně měli.
Doufám, že to jméno už konečně vypátrala. Napadne mne, když už jsme skoro na místě, kde jsem před tím nechal parkovat své auto.
Nezamykám jí. Nebojím se, že by jí někdo mohl ukrást. Ovšem vzhledem k tomu, jak ráda střídá svou podobu, mám občas problém s tím, které auto ze zaparkovaných více aut, je vlastně mé.
Je tomu i v této chvíli, protože kdo by mohl tušit, že se to auto rozhodne vzít tak šílenou podobu. Poznám to auto díky espézetce, která se kupodivu nemění.

"Děláš si ze mně srandu, že jo?" Prohlásím k autu, které mlčí. Nedostanu žádnou odpověď. Jindy je výřečná, že to není ani možné a teď... mlčí a tváří se jako normální obyčejné auto.
Ty jedna potvoro. Netrvá mi to dlouho, než mi dojde, že mne prostě chce ztrapnit před slečnou a potencionálním platícím zákazníkem.
Nebo snad zjistila, že jsem měl žvýkací tabák? Vždyť je to probohy něco jiného než si suverénně zapálit.
Protočím oči v sloup a zkusím si otevřít.
Ta mrcha. Co myslíte? Ti co si myslí, že nejsem schopný dveře otevřít, protože je zamkla, mají bludišťáka.
Otočím se na Anyu, která si o mně už musí myslet kdo ví co.
"Tohle mi dělá pořád." Povzdechnu si.
"Otevřeš mi, když zahodím tu krabičku cigaret a balení žvýkacího tabáku?" Rezignuji. Vždycky si přece mohu koupit další.
Zámek se z ničeho nic otevřel.
"Protentokrát."
Naznačím dámě, aby se posadila první. Zavřu za ní dveře, následně si sednu na místo řidiče.
"Už víš něco víc k tomu jménu?" Zeptám se na to nejdůležitější.
"Ne... stále hledám." Prozradí mi auto a mně se to přestává líbit. Tady něco začíná smrdět a já to nejsem.

<---------------------------------------------->
<------------Anya---------------------------------->

Auto… z budoucnosti?
~Matt~

Od otrhance ke gentlemanovi. Co víc si přát. Dokonce mám pocit, že tento Matthew, jak se představil, i lépe voní a začínám si uvědomovat, že jinak, než obyčejný smrtelník. Navíc tu je ta věc s autem z budoucnosti, které b určitě obyčejný člověk neměl. Alespoň ne legální cestou a ne bez naštvané bandy za zadkem. Ale i tak jsem byla zvědavá, jak asi takové auto vypadá.

Nebýt vedena, zarazím se na místě a obviním Matthewa z únosu. Když začne ječet pěkná holka, vždycky se někdo otočí. I když co se týče Očistce, taky bych mohla dopadnout tak, že spíš všichni v okolí budou čekat, co se bude dít dál.
„TOHLE je auto z budoucnosti?“ podivím se a s lehkým úšklebkem se na Matta podívám. Nejhorší na tom je, že s tím autem mluví! Mluví se starou koc… to auto promluvilo!!!! Nemít svou soudnost, odskočím o krok dozadu.
„Takže vážně tomu tak je, ale,“ máchnu nad vizáží vozidla. Nadále to už neřeším, když už mi nabízí místo spolujezdce. Uvelebím se a sedadlo je překvapivě pohodlné.

Něco ke jménu? Myslí Vergilia? No moment! Neříkal, že o něm něco ví? Zamračím se a snažím se vzpomenout na náš první rozhovor. Dokonce i zaplatil kapele. Ti prevíti! Ale co nadělám. Stále je tenhle gentleman lepší než opelichaný archanděl. Ale i tak mě zajímalo, co se asi s Eve stalo.

„Takže, kam máme namířeno?“ zeptám se.

<---------------------------------------------->
<--------MATT-------------------------------------->

Auto se smyslem pro humor
Anya

Ufff. Málem se mému milovanému autíčku podařilo mne pořádně znemožnit. To se jí může nechat. Potvora jedna.

Stále nic. Ale já vím, že jsem o tom jméně něco věděl, něco velmi důležitého. Nemůžu si na to však vzpomenout. Všechno je zamlžené. Jako kdyby někdo nechtěl být odhalen a udělal vše proto.
"Nemůže za to něco magického?" Zkusím štěstí s tímto. Možná jsem maličko ignoroval ohnivou krásku. Ohnivou kvůli těm vlasům.
"Zkusím to prozkoumat." Odpoví mi a s tím se do toho pustí. Je to velmi šikovná žena, je totiž schopná hledat a jezdit bez nehod.
Zatřepu hlavou. Na něco se mně to spolujezdkyně ptala. Na co to jen bylo? A jo... kam pojedeme?
"Hmm... na klidné místo... a když je WIBko zavřené... vím o jednom. Dal bych si kávu. Dvojité espresso." Teď nevím komu to říkám. Pravděpodobně oběma.
"Co kdybych vám řekl... že ten koho hledáte, nechce být nalezen a pečlivě za sebou zametá stopy... jakože doslova." Nadhodím, aby snad řeč nestála. Do kavárny kam máme namířeno, je to přeci jen kus cesty a zdá se, že se doprava tak nějak zasekla a jedeme krokem. To se občas stává. Takže potřebuju zabavit a Auto, které to dělá běžně, má teď práce nad hlavu... kvůli nějakému Vergiliovi.
Kdo je zatraceně ten Vergilius?

<---------------------------------------------->
<----------ANYA------------------------------------>

No, to vím! Však je to pěkný mizera…
~Matt~

Už jsem si myslela, že mluví na mě, ale ne. Autíčko bylo u něj na prvním místě, i když vypadalo jako trabant. Uvelebila jsem se a poslouchala, o čem to žvatlají. Dokázala jsem se bavit i nic neděláním. Přece jenom jsem za sebou měla už tolik zkušeností, že ignorace mé maličkosti mě nevyvede z míry. Nanejvýš jej polibkem můžu poslat do horoucích pekel a před tím bych si náramně užila.

„Ať máte namířeno kamkoliv, svezu se s vámi,“ ušklíbnu se roztomile, jako bych s démonkou chtíče neměla nic společného. Možná jsem byla kombinací všech sedmi hříchů. Jako vážně. Byla jsem dokonalá a nacházela jsem jen těla žen, které mi přišly krásné s kulaťoučkým pozadím a tak akorát poprsím. Nepopírám, že sama pak přihodím pár úprav jako dokonalá pokožka, krásné hladké nožky a ty rty, hmm. Co bylo mé, bylo prostě mé. Nikomu neodpustím, pokud by mi ukradl Vergilia, i když jsem se s ním zapojovala do jeho aktivit. Záviděla jsem všem, kterým jejich drahá polovička neutíkala. Záviděla jsem ženám, které byly krásné, a proto jsem kradla jejich těla. Démoni jsou uvnitř opravdu oškliví, bleh. Dokázala jsem se rozzuřit nad zlomeným nehtem a ani Bůh by nepomohl nešťastníkovi, co by mi zničil účes! Milovala jsem milování, svíjející se těla, a ty zvuky, hmm. Schraňovala jsem kolem sebe bohatství a ráda jsem nechávala na druhých, aby za mne dělávali různé úkoly. I když Vergilius byl natolik důležitý, že jsem vylezla z Pekla. Zase.

„To mě málo překvapuje,“ podívala jsem se na Matta a byla si jistá, že mluví o Vergiliovi. Neznala jsem démona, který by tohle dokázal. Většina potřebu zametat stopy ani neměla. „Posledně jsem na něj narazila jen náhodou a to jen z důvodu, že si myslel, že mě ohrožuje archanděl,“ ušklíbla jsem se. „Možná by nebylo na škodu si držet na blízku Gábriela,“ pokrčila jsem rameny. „Mimochodem doufám, že jste těm kapelským prevítům dobře zaplatil,“ zaskřípala jsem zuby.

<---------------------------------------------->
<---------MATT------------------------------------->

Myslíš auto? Protože kdyby ano, tak je to žena a ne muž.
Anya

"Jenže dal bych ruku do ohně za to, že jsem o něm slyšel už dřív. Přesněji o lokaci, kde by se měl nacházet a teď jako kdyby to bylo zamlžené. Všechno co se dozvím, sděluji tady Penny..." Poukáži na volant. Zapomněl jsem říct, že mé auto má jméno a jmenuje se Penny. To jméno jsem jí nevybíral já, vlastně si ho vybrala ona. Mohla mít milion jmen a ona si vybrala Penny, protože se zrovna dívala na Teorií velkého třesku, přesněji náhodný díl. Tuším, že to byl právě ten díl, kdy několikrát ten jeden z hlavních chlápků klepal na dveře bytu a říkal stále Penny, Penny! No a auto se to zalíbilo, tak se teď jmenuje Penny.
"... jenže zdá se, že i u ní se někomu podařilo smazat nahrávku. Což je hodně obtížné a doposud jsem si myslel, že je to tak nějak nemožné." Ten případ je čím dál tím víc zapeklitý a čím dál tím víc ho chci vyluštit. Přijít na kloub tajemství. Zjistit co se sakra stalo.
"Pardon... cože?" Pozvedl jsem nechápavě obočí.
"Zaplatil jsem je, protože to jsou informátoři. A věřte mi nebo ne... já tu informaci o tom vašem chlápkovi nakonec seženu." Zavrčím. Nelíbí se mi, co řekla a jak to řekla. Čuchám z toho nedůvěru a to se prostě v této chvíli nehodí.

"Hele, klid vy dva." Vždycky to může být horší. Například se do toho připlete auto z budoucnosti jmenující se Penny. Vždyť jsem se s rudovláskou ani nehádal, tak co to do ní vjelo?
"Já jsem v klidu... dám si to espresso a budu ještě víc... jen prostě nemám rád, když se mi někdo hrabe v hlavě a maže vzpomínky." Ohradím se a zkřížím ruce na prsou. Raději začnu koukat z okna.
"A proto ho najdu, abych mu oznámil, že toto se prostě nedělá." Vypadá to, že jsem našel svůj osobitý cíl, proč toho Vergila najdu a ten si nedám jen tak vytlouct z hlavy. Jsem tvrdohlavý mezek a to se o mně ví.
"Co je vlastně ten tvůj Vergil zač?" Vážně by mne zajímalo s kým budu mít tu čest. Možná bych věděl, kdyby se mi někdo nehrabal v hlavě a auťáku. Jenže nevím... stejně jako nevím, kdy se mu to podařilo. A já nemám rád, když něco nevím.

<---------------------------------------------->
<-----------ANYA----------------------------------->

Nope, ale Penny je fajn
~Matt~

Někdo vymazal všechny vzpomínky a důkazy o tom, kde by Vergilius mohl být? Najednou jsem nabyla podezření, že ten hajzlík to mohl udělat i mě. Ne, to není možné. Pamatovala jsem si o něm všechno a dokonce i to, jaký idiot umí být, když chce. Dokáže hrát největšího šéfa a zároveň nutit ostatní, aby si mysleli, že to je jenom tupá hora svalů. Jeho ambice neustále šplhat po žebříku je úctyhodná a díky němu jsem tam, kde jsem. Bylo zvláštní, že s ostatními démonkami „vyjebal“ a já jsem s ním od samotného počátku. Nebyl to nakonec on, do mě vytáhl z pekelného chaosu? Možná. Ale existuji už tak dlouho, že mi moje kdysi lidská duše připadá jako střípek něčeho velmi dávného. Netuším, kým jsem byla před tím a vědět to ani nechci. Jsem Anya a to mi stačí. Ta, která vládne svému peklu po boku mocného muže.

Mávnu nad tím rukou, když se do naši rozepře vloží auto. Mě se prostě nelíbí, když o mě někdo donáší. Taky si to možná s nimi později vyřídím, pokud budu mít zrovna velmi zlou náladu. Víte čeho se démon a jiné pekelné bytosti nejvíce bojí? Pekla. Existují v něm zákoutí, kterým by se vyhýbal Lucifer nebo ten pošuk Manny. No vážně. Proto nesnáším všechny lovce, zaříkávače a kněze, kteří mají alespoň minimální přehled o tom, o čem je slovo Boží. I když v tomhle případě v tom má největší podíl samotný Metatron. A ano. Strašně blbě se hledá cesta ven.

„Pokud to byl Vergilius, tak k tomu měl důvod,“ ujasním své postavení, které mám vedle svého ďábelského muže. „Dám vám, co budete chtít, ale na něj ruku nevztáhnete,“ v očích mi výhrůžně blýskne. Když máme mezi sebou jasno a doufám, že mě Matt v budoucnu nenaštve, že by se postavil proti Vergiliovi, tak jsem ochotná odpovídat na jeho otázky, i když ne přímo. Je pár věcí, o kterých by nerad mluvil anebo o nich nevím ani já.

„Démon, co jiného,“ zasměju se nevině. „Neustále se honící za bludy a řečmi,“ dodám trochu uraženě, protože tohle mi dělal docela často. „Když princem je Lucifer, on je pak hrabětem.“ Ne, že by v Pekle fungovala nějaká hierarchie. Spíš si tak rád říkal a já po něm tento titul přijala za svůj. Náhodou… hraběnka z Pekla zní dobře, ne? A opovažte se říct, že ne. Pak si vás najdu a naše střetnutí se vám líbit nebude.

<---------------------------------------------->
<--------MATT-------------------------------------->

Dobře... tak se spolu začněte kamarádit
Rudovláska

"Chmm... fajn." Rezignuji s povzdechem. Ovšem její slova mi vykouzlí na tváři úsměv. V některých situacích slovní spojení - Dám vám, co budete chtít. - není zrovna nejvhodnější. Pod tím si každý může představit cokoliv.
A mně se v hlavě ženou myšlenky ohledně toho, co bych tak po ní mohl chtít.
"Dobře... Ale budu si to muset ještě promyslet." Dodám a zdám se být spokojený. Což v této chvíli, také jsem.
Není nad to, si to vyjasnit.

To, že je démon jsem tak nějak tušil. Už soudě toho, co je tady slečna, pochybuji o tom, že by se zamilovala do pouhého lidského človíčka. Něco takového si může dovolit snad jenom Satanáš, po kterém se v poslední době slehla zem.
Teda teoreticky vím, kde se nachází. Jen mi ještě nikdo nenavrhl tak dobrou sumu, abych byl schopen to tomu dotyčnému sdělit.
"Tak hrabě... zajímavé. Tím pádem mám tu čest a sedím s hraběnkou, mon chéri. A to jsem si myslel, že dnešní den bude velice nudný." Myslím to vážně, ne jako nějakou urážku.
Nic takového bych si ve společnosti půvabné dámy s postavení nedovolil. Na rozdíl například od trosky Gabriela, mám jisté vychování, na které jsem nezapomněl.

Auto zastaví. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že jsme v cíli. Tedy přesněji před cílem. Do kavárny musíme jít po svých, což není zas takový problém.
Mám to tady rád. Není to jen tím, jak si poradili s interiérem, ale celkovou atmosférou.
Jeden tu má totiž pocit, že se nenachází v Očistci, ale naprosto někde jinde. Jako bonus jsou tu velmi pohledné obsluhující, díky kterým tu vlastně ona atmosféra panuje.
Róza a Líza, obě dvě sladké jak bonbóny.
Nejdříve pomohu dámě z vozu, abych následně vešel do lokálu první a porozhlédl se po možném nebezpečí, které se však nekoná.
Tady se málokdy koná něco horší než opaření kávou. Možná to je důvod, proč to tu mám tak rád a jsem tu častým návštěvníkem.
Líza s Rózou si mne hned všimnou a začnou na mne mávat. Dokonce mi položí hotové espresso na místo, kde obvykle sedám. Děkovně se na ně usměji.
Nejdřív pomohu dámě se posadit a až poté se posadím sám ke své kávě.
"Rád bych vám doporučil karamelové café latté, slyšel jsem, že je to prý delikatesa. Já sám jsem však na klasiku a to hořké černé esko." Mrknu na ní a dopřeji si pořádný doušek toho životabudiče.
Řekl bych, že jsem si tu udělal tak nějak svou kancelář a holky mi proti tomu nikdy nic neřekli, takže to mám ještě s jejich požehnáním. Navíc se mi tady přemýšlí vážně dobře.
Najít v Očistci něco takového… je umění. Což mně se podařilo.
Takže… co vlastně teď?

<---------------------------------------------->
<------------ANYA---------------------------------->

Na kávičku
~Matt~

Na rozdíl od džina jsem nabídla jen jedno přání a všichni víme, že každý musí být opatrný stím, co si přeje. Dalo se říct, že všichni, kdo upsal vlastní duši ďáblu, pak litoval, že nebyl při vyjadřování své touhy detailnější. Dostal, co chtěl, ale kapánek jinak. Naivita a zoufalost kráčí ruku vruce.
„Času mám dost,“ ušklíbla jsem se a pozorovala měnící se krajinu za sklem auta. Tam někde venku běhala Phoebe. Dokonce jsem ji zahlédla i koutkem oka, jak její silueta připomínající nyní chrta, zmizela za stromem a zpoza něj už nic nevyběhlo. Nikdy jsem své fence plně neporozuměla, ale byla můj mazlík.

„A já myslela, že je váš den o něco zajímavější, když jste mne našel,“ rýpla jsem si. Jeho poklona mě, divte se, potěšila. Slušné chování mne dokázalo jistým způsobem obměkčit. Chcete ode mne něco? Stačí projevit trochu úcty a nebudu hned proto, abych vás poslala do hlubin pekelných. Vtěchto případech bylo mnohem jednodušší odolat pokušení vytrhnout někomu srdce ztěla. Když si tak vzpomínám, cestou zPekla do Očistce, jsem se stavovala na povrchu a vyslechla pár proseb. Za deset let mi přibydou do sbírky další zotročené duše. Někdy sbírání duší, které většinou provozovala Phoebe, neprobíhalo hladce, protože si oběti pozvali na pomoc nějakého toho lovce nebo ještě hůř někoho, kdo ovládal umění magie. Je to otrava. Hlavně ve chvílích, kdy se Phoebe vrátí sprázdnou a hříších je i tak roztrhán na cucky, protože dohody se neporušují!

Auto zbudoucnosti, které spíš vypadal jako auto zvrakoviště, zastavilo. Za pomoci gentlemana jsem vystoupila zvozu ven a upravila si už tak krátkou sukni, která se mi během sezení lehce vyhrnula nahoru. Moje chůze i na vysokých podpatcích vždy vypadala ladně a velmi jistě. Ne jako u žen, které chtěly vypadat velmi sexy a málem si rozbily papulu na vrávorajících nohou.
Matt byl určitě gentleman, protože věděl, jak se správně vchází do dveří nějakého lokálu. Usedla jsem na místo a vůně kávy, kterou měl už přichystanou pro sebe, mi vehnala chuť.
„Dám si to samé, co má pán vedle mě,“ usmála jsem se kouzelně na dívku, která si přišla pro mou objednávku. Na sladké jsem ve chvíli, když jej můžu někomu slízávat zpupíku. Třeba taková šlehačka.

Konečně jsem si mohla dát nožku přes nožku a uvolněně se posadit. Co mi mohlo hrozit? A pokud by i něco přesto hrozilo, objevila by se vtu ránu Phoebe a postarala by se o narušitele. Zajímalo mne, zda Matt má o mé pekelné fence nějaké informace. Zda o její existenci vůbec ví. Za celou dobu se o ni nezmínil a právě to byl po většinou pes, na kterého si všichni museli dávat pozor. Já byla ještě hodňoučká a roztomiloučká. Na chviličku.

„Takže,“ začnu, když mi bylo doneseno kafe a lehce jsem usrkla. „Víte něco o Vergiliovi, co jste mi během cesty ještě neřekl?“ neptám se podezíravě. Jen tak. Další detail by mne velmi zajímal a možná přivedl na další stopu. „S ním je jedna potíž. Pokud nechce být nalezen, tak se můžeme za stopami honit po celém Očistci a přesto jej nenajdeme,“ do mého hlasu se vedrala kyselost. Štval mě stím. Nemohl se proto divit, že jsem si ráda našla i jinou společnost, abych ukojila své touhy, a pak pokračovala vjeho hledání.

<---------------------------------------------->
<------------MATT---------------------------------->

Na kávičce
S Anyou

Mám to tady hodně rád a není to jenom tím, že tu dělají skvělou kávu, ale můžete si tady skvěle odpočinout od toho ošklivého světa tam venku. Nemám problém zde strávit velkou většinu času, což někdy značí hodiny, jindy dny a jednou to byl dokonce měsíc. Čas tu totiž vnímáte jinak. Tudíž není problém se tady zapomenout. Kolikrát sem pro mne musela nakráčet Penny, aby mi připomněla, kdo vlastně jsem a že mám taky nějaký úkol.
Holt... je to Očistec. Místo mnoha možností.
Usrknu zbyteček toho hořkého potěšení s úmyslem si dát další. Nikdy nezůstávám u jedné kávy. Jsem její věrný milovník.
"Jeho jméno bylo zmíněno s nejstarším barem v Očistci. Takže tam bych začal naše pátrání." Abych pravdu přiznal, poměrně se tomu místu vyhýbám. Není to zrovna mé oblíbené místo. Už jenom z toho důvodu, co všechno za existence tam potkáváte.
"Je to zaplivaná putyka pod úrovní, jejíž vlastníkem není nikdo jiný než Jidáš Iškariotský." Vysvětlím jí. Je sice pravděpodobné, že o tom místě mohla něco slyšet. Pokud ne, tak mi nikdo nebude vyčítat, že jsem jí nevaroval.
"Ještě kafe?"
Já mám na rozdíl od ní jasno, já si další kafe dám. Nejlépe pět, abych mohl pořádně fungovat. V Očistci má každý svou závislost a káva je něco, co mi Penny zatím tak nějak schvaluje.

<---------------------------------------------->
<----------ANYA------------------------------------>

Kde začít
~Matt~

Káva chutnala výtečně, i když bych raději dala přednost nějakému ostřejšímu pití. Nejlépe krvavě zbarvenému moku, který byl v top desítce v Pekle. Zvedla jsem pohled od posledního došku a zahleděla se do Mattových očí. Tato informace byla více než zajímavá. Byla nečekaná, protože jak jsem znala Vergilia, nikdy se nesnižoval navštěvovat taková místa. Co ho tam vůbec zahnalo? Já sama měla někdy problém jej zahnat do postele, abychom si užili, pokud měl hlavu někde jinde. Jen obrazně řečeno. V oblacích ji určitě nikdy neměl.

Hodila jsem do sebe poslední zbytky kávy. A opřela se loktem o stůl. „Divím se, že o jeho přítomnosti v takovém pajzlu neví celý Očistec,“ odfrkla jsem si. Ne, nelíbilo se mi to. Jaké plány Vergilius měl? Plánoval něco? Nebo jej zase někdo zavolal do svých služeb, aby udělal nějakou tu špinavou práci jako s těmi perlami?
„Jistě, jen bych do ni přidala kapku rumu,“ zacvrlikala jsem.
„Zní to jako plán,“ usmála jsem se a lehce si poposedla, abych se cítila mnohem pohodlněji. Odhalila jsem víc ze svého stehna a sukně se nacházela téměř na hranici, kdy bych odhalila svůj zadeček.

<---------------------------------------------->
<---------MATT------------------------------------->

V kavárně
Anya

"Juda občas dokáže divy, když mu za to někdo dobře zaplatí." Pro mne to není zas tak překvapivé. Jsme přece v Očistci, místě tolika možností.
"Kapku rumu?" Nechápavě jsem se na ní podíval, natáhl jsem se po nápojovém lístku a hledal onu kávu, o které jsem věděl, že by tam být měla.
"Dělají tu Farizejskou kávu. Tam dávají panáka rumu." Ukázal jsem prstem na nápoják, kde to stálo napsané.
"Nebo pokud chceš čistě rum, mají jich tu spoustu a velmi kvalitních." A právě proto sem chodím. Ještě jsem je s žádnou objednávkou nepřekvapil. Pokud by si Anya přeci jen prohlížela nápojový lístek, mohla by tam objevit i onu červenou.

Můj pohled sklouzl po její noze. Na sucho jsem polkl a bylo mi z její přítomnosti najednou moc horko, že jsem byl donucen si rozepnout knoflíček u košile.
Jsem však profesionál a dřív než bude práce hotová, tak se zákazníkem do postele neulehnu. Aspoň... doufám.
Objednal jsem si tedy další esko a nechal Anyu, ať si objedná na co má chuť. Bylo mi jasné, že to budu muset podle jistých společenských pravidel zaplatit. Teda ne tak úplně budu muset, ale spíše jakože bych to rád chtěl zaplatit. Jsem přece gentleman. A zatím ještě při penězích z minulého případu.
"Myslel jsem, že bych spíš šel sám se poptat do baru, který je jistě pod vaší úroveň..." Navrhnu. Myslím to samozřejmě v dobrém, nicméně se zarazím neboť mi dojde, že by to mohla pochopit špatně.
"Nemyslím to špatně..." Zarazím se ještě víc, odkašlu si a raději se napiji z vody, která nám byla donesena poté, co jsme si objednávaly další.

<---------------------------------------------->
<-----------ANYA---------------------------------->

Kavárna
~Matt~

Káva s rumem byla dobrá ve chvílích jako tahle. Aby mysl byla stále otevřená a zároveň vás tolik nežralo, že váš milý si rajduje v nějakém pajzlu. Vergilius měl mnohem lepší vyhlídky se mnou po svém boku a než, že se bude honit za iluzemi, kterému do hlavy zase vložil nějaký moc mluvící démon. Se Seibalem to tentokrát nemělo nic společného. Pro jistotu jsem zkontaktovala jako prvního jeho a od něj jsem dostala echo, že slyšel, jak někdo říká, že Vergilius je v Očistci. Se Seibalem byla však jedna potíž. Pokud jste chtěli informaci, museli jste za ni zaplatit buď hned, nebo až si vyžádá. Pro mé štěstí jsem svůj dluh splatila ihned. Zvykl si na můj dokonale kulaťoučký zadeček, i když bych byla raději, kdyby své prsty strkal někam jinam.

Objednám si tedy Farizejskou kávu a odolám pokušení si říct o dva panáky whisky, kterou bych si s panem agentem ráda dala. Možná jsem jej chtěla trochu opít. Pak by možná byl i více svolnější v dalších detailech, anebo taky nevěděl víc než já.

„Měla jsem co dočinění se spodní lůzou, takže mě nějaký bar pod mou úrovní nevykolejí,“ usmála jsem se mile a kývla, když mi byla přinesená káva. „A musel byste se mnohem více snažit, abyste mě urazil.“ Na chvíli jsem vypadala jako dravec na lovu. Což jsem častokrát byla, i když pro své oběti jsem spíše volila bezmocnou dívku v nesnázích nebo dokonalou povolnou děvu se sexappealem. Pokaždé něco chtěli a vždycky dostali to, co si přáli… za jistou cenu.

<---------------------------------------------->
<----------MATT------------------------------------>

Kavárna - jak jsem na tebe mohl zapomenout?
Anya

"Ehmmm..." Odkašlu si, protože mne tímto skutečně zaskočila. Sám vlastně nevím proč tomu tak vlastně bylo. Normálně jsem schopen ostatní odhadovat pouhým pohledem, nicméně v jejím případě s tím maličko pokulhávám.
"Nemám v úmyslu vás urážet, madam." Dodám tiše. Je štěstí, že se tu objevila na zavolání Líza, která nám přinesla naše objednávky a já se tak natáhl po té lahodné tekutině. Chvíli si k ní přičichl a uvažoval nad tím, odkud pocházela kávová zrna.
Etiopie? Problesklo mi hlavou. Avšak abych se dozvěděl, jak to skutečně je, budu muset zajít za Rózou, která se na to specializuje. Líza je spíše na moučníky a koktejly. Takový čokoládový šejk od ní stojí za to.
A teď zpátky k případu. Okřikl jsem se v duchu. Usrkl kávy, vychutnávajíc si onu pověstnou výraznější hořkost a silné tělo doprovází oříškovo-čokoládové tóny.
"Dobrá. V tom případě si myslím, že jsme domluveni." Dodám a zamyšleně si prohlížím barvu kávy.
"Mají tu skvělé zákusky... doporučuji Čokoládovou vášeň." Vím moc dobře, že bych urazil Lízu, kdybych si nedal nějaký z jejich zákusků a já tu tak rád chodím. Vždyť tu mám i vlastní kancelář a to je co říct. Nebo ne?
Abych pravdu přiznal, zrovna dvakrát se mi do toho pochybného podniku nechce. Nevycházím nejlépe s majitelem a upřímně doufám, že kvůli němu nebudu muset měnit svou image. To jak vypadám mi naprosto vyhovuje.

<---------------------------------------------->
<---------ANYA------------------------------------->

Kavárna - že bych se přejedla?
~Matt~

Pozvedla jsem jedno obočí následované hned tím druhý. Pohodlně jsem se opřela o židli a popíjela svou kávu. V hlavě se mi honily myšlenky a pan detektiv byl vcelku pohledný, ale jeho dominantou nebyl vzhled, nýbrž charisma, které ve mně evokovalo jisté pocity, kterým jsem se tak ráda oddávala s či bez Vergilia. Ne, že bych se těšila sama, což místy ano, ale neměli jsme žádné předsudky, že tys mě podvedl a já tebe taky. Démoni se neberou před Bohem. Démoni na něj z vysoka serou... zespoda.

Přikývla jsem a cítila se aspoň částečně uspokojená. Mám někoho, kdo má možná informace o tom, kde je Vergilius. Pokud zrovna někde neklátí nějakou nevinnou děvu, určitě se zase brodí v problémech.
"Na to bychom si měli připít. Na spolupráci, samozřejmě," ukázala jsem svou dokonalou řadu bělostných zubů. Káva na ně neměla žádný efekt. "Často mě doprovází moje fenka, Phoebe," začnu. Holka se dá využít pro naše potřeby. "Pokud vám něco bude čuchat k ruce, nelekněte se, ráda si hraje na přetahovanou," usmála jsem se jako neviňátko. "Ale co jsem chtěl. Je skvělá stopařka a taky bodyguardka," v mém hlase šla slyšet pýcha. Sice jsem neměla tušení, kde teď řádila, ale stačí, když ji zavolám k noze a ona se prostě objeví. Já ji uvidím. Nikdo jiný ne. Nepočítám čaroděje a to jejich děsné třetí oko.

Co se týkalo zákusku, objednala jsem si ten, co mi Matt doporučoval.

<---------------------------------------------->
<--------Matthew *Matt* Donald-------------------------------------->

Kavárna - dej si, co hrdlo ráčí
Anya

"Připít?" Pozvednu tázavě obočí pro změnu zase já. "Není to trošku unáhlené." Vždyť jsme se nic pořádně nedozvěděli, teda krom informace ohledně toho, kde byl viděn. Hlavní otázkou dne je, jestli tam pořád je. Mám jisté pochybnosti, že v tom největším pajzlu na nás bude čekat.
Několikrát zamrkám, když se zmíní o své fence, u které jsem neměl tu čest jí vidět.
"Čuchat k ruce? Leknout... to je snad nějaká maličká nebo... vždyť jí uvidím." Nemám nejmenší tušení, o čem mluví. A toho alkoholu v té kávě, bylo opravdu málo. Tuším, že malej panák. Navíc je to démon, měl by na ní mít minimální účinek. Nebo nevím, jak to vlastně u ní chodí. Na mně samotného, každý alkohol působí jinak.

Objednal jsem si také stejný zákusek a k němu jsem nám přeci jen vybral něco dobrého k tomu přípitku. Skvělou dvanáctiletou whisky.
Netrvalo to dlouho a bylo nám to přineseno. To jsem tady miloval, jeden z důvodů, proč sem pořád chodím. Nemusíte čekat dlouho a dostanete, co si přejete.
"Na spolupráci?" Otáži se, když pozvednu sklenku whisky a chvíli si prohlížím její obsah, než si s ní přiťuknu. Jou... jou... tohle já rád.
<---------------------------------------------->
<------------Anya---------------------------------->

Jaké jsou tvé nejniternější touhy?
~Matt~

"Nikdy není unáhlené si dát přípitek a navíc se mi zamlouváte, pane detektive," zacukrovala jsem a přehodila nožku přes nožku. "A nebo vás chci jen sprostě opít," naklonila jsem se dopředu, že jsem vyzdvihla své přednosti. Dokázala jsem si představit tady detektiva v těsnějším obětí, než jak jsme seděli nyní. Nebyl to vzhled, co mě na něm udivovalo, ale jeho charisma. Jako by si hodil vysoké číslo na kostce.

Tajemně jsem se usmála a téma Phoebe nechala být. Zajímala mě reakce, až se s mou fenkou setká. Upřímně jsem se na to těšila a doufala jsem, že se holka moc daleko nezatoulala. Stačilo by písknout a byla by tu.

"Na spolupráci," usmála jsem se vábně a upila ze sklenky. "Hm, máte velmi dobrý vkus na pití," řekla jsem uznale a položila sklenku na stůl, abych si mohla smyslně ukrojit od zákusku a vložit si kousek do rtů. Stále tu však ve vzduchu visela otázka Vergilia a nejraději bych na toho chlapa zapomněla, ale nešlo to. To díky němu jsem byla tím, čím jsem. Hraběnkou. Měla jsem kolem sebe stádečko přisluhovačů a žila jsem s v Pekle jako královna.

"Nemáte toho pro dnešek už plné zuby?" nadhodím jen tak mimochodem.

<---------------------------------------------->
<--------Matt-------------------------------------->

Hmmm... kdo ví... A co by na to řekl Vergil?
Anya

"Zamlouvám?" Zopakuji a pohlédnu na ní, abych zjistil zda-li to mluví vážně. Na jednu stranu mne to neskutečně těší. Byl bych hlupák, kdyby to bylo jinak. Je to velmi půvabná dáma. Na tu druhou je právě objektem případu její pohřešovaný přítel. Nerad bych byl zavlečen do vztahových problematik. Už nějakou dobu se jim vyhýbám a zatím se mi to mistrně daří. Vztah vyobrazuje kouli na noze, kterou musíte stále všude s sebou vléct.
"Věřte mi, že mám v úmyslu zůstat u této jediné skleničky. Nepiji, když pracuji. A toto byla vyjímka." Prohlásím rozhodně. Zalituji toho, že jsem si vůbec dopřál toho panáka a obzvláště něčeho tak dobrého, jako je tato kvalitní whisky. Možná si tím maličko protiřečím.
"Děkuji." Beru onu pochvalu, jako poklonu. Snažím se mít dobrý vkus na všechno. V tomto šíleném místě se snažím rozmazlovat svoje chuťové buňky, všude kde se dá. Co jiného než tyto radosti nám zbývá? A věře mi, že já znám mnoho podob radosti.
Se zájmem v očích jsem si prohlížel, jak ukrojila kousek dortu a vložila si ho. Z mého výrazu bylo patrné jakési očekávaní, jako kdybych byl tím samým, co ten dort upekl. Samozřejmě jsem ho nepekl, ale na druhou stranu jsem dal doporučení... a to taky něco znamená.

"Hmm?" Nad její další otázkou se musím dlouze zamyslet. Nejde mi to do hlavy. Celá tato situace a ona. Co vlastně chce? Hledá svého druha. Jsme na samotném začátku případu a ona toho má plné zuby. Chce mně opít. Líbím se jí? Možná bych z toho případu získal i něco jako bonu a nebyly by to jenom peníze.

Vykouzlím nakonec na své tváři úsměv, než pronesu odpověď.
"A co vy?" Rozhodnu se odpovědět otázkou a podle toho se zachovám. Také se mohu mýlit a hned bych mohl být považován za neprofesionála. Nicméně byl bych hlupák, kdybych hned zavrhl možnost trávit chvíli nějakým příjemnějším způsobem, než být zavalen v práci. Nicméně i zde sedět a mít jí jako společnost je také velmi příjemné trávení času.

<---------------------------------------------->
<----------Anya------------------------------------>

Ten by se přidal :P
~Matt~

Usměji se. Ne koketně. Musela jsem uznat, že detektiv se mým svodům velmi dobře bránil, i když jsem mohla pozorovat, že to má velice těžké. Jak jinak. Takových mužů jsem si vážila o to víc. Chovají se profesionálně, dokud si neřeknou, že jim to za to nestojí a skončí se mnou v posteli. Nejsem žádná děvka. Nenabízím své přednosti nikomu, kdo si to nezaslouží a detektiv si mě svým způsobem získal a ano, bylo to i z důvodu, že mi bude pomáhat najít mého chotě, takže proč bych mu za odměnu nedopřála nějakou tu radost a na konci velmi těžký měšec.

"Jsem si jistá, že nám nic neuteče," mrknu, opřu se o opěradlo židle a pokračuji v uždibování zákusku. "Za chvíli bude večer a pro dámu je velmi nevhodné se toulat po nocích po ulicích, detektive. Byla bych vděčná za váš doprovod do mého pokoje," upila ze skleničky.
"Nehledejte v tom nic jiného," zacukrovala jsem. "Pokud byste tedy sám něco jiného v tom vidět nechtěl."

<---------------------------------------------->
<-----Matt----------------------------------------->

Oh, tak to je potom jiná
Anya

Se zaujetím v očích si jí prohlížím. Je neodolatelná, o tom není žádných pochyb. Sám mám se sebou v této chvíli problém, abych se udržel profesionálním.
Jsem nucen si povolit košili tím, že si rozepnu pár knoflíčků u krku, odkašlu si přitom.

"Nic nám neuteče?" Zopakuji po ní s pozvednutým obočím.

Mám právě naopak pocit, že nám toho uniká strašlivě moc. To celé je záhada, které bych rád co nejrychleji přišel na kloub.
Nicméně by možná nebylo na škodu mírně zpomalit. Napadne mne, když si jí tak prohlížím. Přesněji ten kousek koláče, který uždibla a míří do jejich úst. Můj pohled chvíli spočine na jejich rtech a já si na moment představuji, jak asi tak chutnají. Určitě sladce jako čokoláda.
"Doprovod do pokoje." Můj hlas zní zastřeně. Chvíli trvá než se vrátím zpátky mezi vnímající. "Možná bych měl dohlédnout na to, že vám nic nebude hrozit." Připustím s nepatrným úsměvem.
"Jste přeci jen má klientka a bylo by hloupé, kdybych nedohlédl na vaší bezpečnost." Moc dobře vím, že toto je jen výmluva. Doprovodím jí do jejího pokoje, dveře se zavřou a já přistoupím k ní, abych jí zbavil přebytečného oblečení. Zbytek se dá jednoduše domyslet. Ač tak či tak, i přestože v mé hlavě zní varovný signál, hodlám jej ignorovat a zariskovat. Třeba to bude jedna z těch nezapomenutelných nocí.
Po chvíli se postavím a přesunu se za děvčaty, abych jim zaplatil útratu. Nechávajíc poměrně velké spropitné vzhledem k tomu, že jsem zde spokojen naprosto se vším, tedy jako vždy. Ještě s nimi prohodím pár zdvořilých slov, než se přesunu ke své klientce.

"Tak povězte mi, kde se váš byt nachází?" Zeptám se jí, vpustíc jí jako první ven, kde na nás už dávno čeká Penny v nové podobě, která už tak nějak odpovídá faktu, že se jedná o auto z budoucnosti. I když se přesněji jedná o nějaký typ novější Ferrari s odklápěcí střechou. Ovšem je to mnohem hezčí než to, co bylo předtím.
"Teď ti to sluší mnohem víc." Přiznal jsem se, když jsem k ní došel.
"Naznačuješ mi tím, že jsem tlustá?" Měl jsem jí v úmyslu polichotit. Občas zapomínám, že se jedná o auto s osobností. Těžce si povzdechnu. Mám pocit, že když v této chvíli řeknu cokoliv, tak to bude stejně marné a tak to nechám raději být. Otevřu s dovolením Penny dveře naší klientce a sám si sednu na místo řidiče, nechávajíc tak Anyu, aby Penny sdělila kam to bude.



<---------------------------------------------->
<---------Anya------------------------------------->

Zpomalit, odpočinout si
~Matthew~

Po světě jsem chodila už příliš dlouho. Neměla jsem potřebu spěchat. Ono se časem všechno stejně vyřeší, ať to trvá den nebo celý rok. V mém případě klidně i několik dekád. Spěch je podivnou rutinou smrtelníků. Neustále někam spěchají, pomalu se neohlíží za sebe a co se týče minulosti? Z ní se nikdy nepoučí. Koloběh života.
Nemohla jsem si dovolit být na vše hrr. Pár věcí by se našlo, to ano, jako dostat detektiva do postele, ale tohle je moje přirozenost. I za celou svou existenci, jsem neokusila všechny chutě světa, které nabízel. Nechtěla jsem, protože bych se velmi rychle znudila a přestala být sama sebou. Vergilius mi v tom dosti pomáhal, i když ne z vlastní vůle.

Přikývla jsem s úsměvem. Mattovo uvažování se mi líbilo. Žádné rudnoucí tváře a vyhýbavé odpovědi. Hrál se mnou mou hru a to se mi líbilo. Zajímalo mě, čím vlastně přesně byl, protože smrtelníka jsem z něj necítila. Alespoň ne čistého.

"Znáš hotel Svinutý had? Tak přímo tam," mrkla jsem a prošla kolem něj, lehce se otříc. "Pokud bys chtěl vidět přímo můj byt, pak bychom museli opustit tohle pohostinné místo," ušklíbla jsem se.
Můj pohled padl na auto. Povytáhla jsem obočí a musela jsem uznat, že takhle podoba byla skvostná. Škoda jen, že se neumělo proměnit na bílého oře. Trocha romantiky nikdy neuškodí.
Musím se zeptat, kde k tomu auto přišel.

Sdělila jsem, kam máme namířeno a pohodlně jsem se uvelebila. Kůži potažené sedadla pode mnou lehce vrzala a mě napadaly samé hříšné myšlenky.
"Jak dlouho děláte detektiva, detektive?" namotávala si na prst pramínek rudých vlasů.

<---------------------------------------------->
<----------MATT------------------------------------>

Vzhůru do Svinutého hada
Anya

"Svinutý had... hmmm, že mně to nenapadlo." Kde jinde přespávat než právě tam. Je tam veškerý luxus Očistce, nikde jinde nic takového není. Zaměstnanci hotelu se poctivě starají o své zákazníky a snaží se vyplnit téměř všechny jejich přání. Tedy pokud vám nevadí, že jste obslouženi zbloudilými duchy, kteří jsou až moc živí na to, aby odpočívali v pokoji.
Když jsem začínal, přespával jsem tam. Bylo to mnohem lepší než přespávání na ulici. Na to, abych tam mohl být, jsem si vydělával bavením zákazníků. Hrál jsem si na Elvise Presleyho, Marilyn Monroe a na další podle potřeby. A že mi to šlo.
Nějak se začínat muselo.
Zatřepal jsem hlavou, abych odehnal vzpomínky na minulost. Dlouho jsem si na své začátky nevzpomenul. Držím se toho, že nostalgie je na dvě věci a lepší je jít vpřed.

"Hmmm…“ Zamručel jsem nesrozumitelně. Nevím proč, ale ona otázka mne poměrně překvapila. Pochybovala snad o mých schopnostech nebo za to mohla čistě zvědavost?
"Nějaký pátek to už bude." Odpověděl jsem nakonec. Samozřejmě, že vím, jak dlouho to bude. Ale jak jsem říkal, nerad vzpomínám na minulost a jdu vpřed.
Pustil jsem rádio, ze kterého hrála má oblíbené kapela Blue Saraceno a jejich When The Devil Calls.
"Takže Svinutý had?" Zeptal jsem se na směr cesty a vyčkával. Přitom jsem rukou, kterou jsem měl položenou na noze, poklepával do rytmu hudby.

<---------------------------------------------->
<----------Anya------------------------------------>

Life of sin
~Matt~

Očistec v této podobě jsem moc často nenavštěvovala. Vlastně to byla moje premiéra, kdy jsem se rozhodla město více prozkoumat. Takové ty letáčky pro turisty jsou i zde. Nikam nechoď nepřipraven. Pak by se mohly dít velmi zajímavé věci a ztracení se v temných uličkách by byla jen třešnička na dortu.

"Nenapadlo?" podívám se na detektiva pobaveně, ale nic nedodávám. Jen se pohodlněji uvelebím a užívám si nového interiéru auta. Jo, tohle bylo moje gusto, a kdyby přijel můj milovaný na pekelném oři, byla bych až za sedmou bránou.

Zdálo se, že Matt nerad mluvil o sobě nebo vůbec nějak odhaloval to, co je přesně zač. Měla jsem ve městě spoustu informátorů a stačilo se poptat a zjistila bych. Potíž byla v tom, že jsem byla strašně líná je oběhnout a než se informace dostanou ke mně, možná o detektivovi zjistím něco sama. Například to, jak ho má velkého. Co?

"Rovnou tam, tedy, pokud nemáš ještě nějakou zajížďku," mrknu lehce koketně a pohybuji se v rytmu písničky, která je velmi chytlavá. Nemůžu si pomoct. Koutkem oka jsem zahlídla Phoebe, jak přeběhla přes ulici a opět zmizela v uličce. Někdy by mě vážně zajímalo, co ta holka celé dny dělá, pokud právě nenahání kočky.

<---------------------------------------------->
<--------Matthew *Matt* Donald-------------------------------------->

Svinutý had
S Anyou

"Nemám." Prohlásím rozhodně. Svým způsobem se jedna má část těší.
Zajímalo by mně, jestli tam bude. Už je to sice nějakou dobu, co tam měl svůj pokoj a užíval si ze samotného začátku příjemné chvíle s Hraběnkou, což svým způsobem byl důvod toho, že se ubytoval u Svinutého hada. Nicméně do doby než potkal mně. Líbilo se mu mé vystoupení, jako Marilyn Monroe. Pozval mne na večeři a z večeře se stalo něco víc. Něco, co jsem nebyl do této chvíli nějakým způsobem nazvat.
Poslušně jsem plnil jeho přání, protože jsem jím byl okouzlen a on mne na oplátku zahrnoval svou pozorností. Muž, který sem přišel kvůli tomu, že hledal požitek, že toužil po nekončící vášni a toužil po tom neskutečně, že se jednou objevil v Očistci.
Ale jak to tak bývá, omrzel jsem ho. Skutečná krása netrvá věčně, časem omrzí. Šel zase o dům dál a já se na oplátku stal detektivem.

Zřejmě jsem dlouze vzpomínal, neboť když se vrátím zpátky do reality, tak už parkujeme před hotelem. Zatřepu hlavou a promnu si oči. Když máte vůz, který se řídí sám, je snadné se zapomenout.
"Hotel Svinutý had." Prohodím tiše spíše sám k sobě, vystoupím z auta a rychle přejdu ke dveřím spolujezdce, abych je dámě otevřel a ona mohla vystoupit.
Stále vypadá stejně. Jako kdybych odsud neodešel. Napadne mne, než se vydám dovnitř, jako první.

Na recepci je stále ten stejný pikolík a jeho stín. Mám takový pocit, že tu je tak nějak od nepaměti. Od samotného fungování hotelu.
"Jářku. Není to návrat marnotratného synátora?" Ozve se nám v hlavě Stínův hlas. Rty pikolíka se však neotvírají, opírá se o pult a jeden má pocit, že kdyby to neudělal, tak by se skácel k zemi.
"Svým způsobem. Jsem tu něco jako bodyguard této dámy." Rozpačitě se přitom podívám na lady.
Stín zahvízdá až je to skutečně nepříjemné.
"Prosím, už ne." Promnu si hlavu, která mne z toho začala pobolívat.
"Ah, promiňte. Kde jsou mé způsoby. Račte si užít večer v hotelu Svinutý had." Popřeje stín a pikolík se ukloní.
Rád bych se ho zeptal na to, zdali je tady, nicméně nerad bych poté vysvětloval lady, o koho se jedná a vzpomínal. Což se mi zrovna dvakrát nechce. Nechci vzpomínat. Minulost se má nechat minulostí. Na to nesmím zapomenout. Možná je dobře, že nevím, jestli tu je.
Nabídnu dámě rámě a přesunu se s ní do výtahu, kde jí nechám stisknout číslo jejího patra. Počítám přitom s tím, že klíček od pokoje vlastní. Mlčím. Tak nějak nevím, co bych řekl. Ale mám takové tušení, že lady bude mít spoustu otázek.

<---------------------------------------------->
<-------------Anya--------------------------------->

Svinutý had
~Matt~

Nemám potřebu se během cesty bavit a zdálo se, že detektiv je právě někde jinde. Sledovala jsem míhající se stromy, domy a další části města, které by tu být ani nemělo. Phoebe jsem už nezahlédla. Možná se dokázala skrýt i před mým zrakem, ale pochybovala jsem o tom. Kdyby uměla mluvit, zeptala bych se, jak je to vlastně možné. Vergilia to častokrát štvalo. Fenka byla sama o sobě hravá, ale když vám na hruď skočí neviditelný pes, máte co dělat, abyste udrželi rozum v hrsti. Já se vždycky smála a vlastně mi to přišlo příšerně vtipné.

Také mě zajímalo, co zase Vergilia vyhnalo z domu. Byl ctižádostivý a také cílevědomý. Když si něco umanul, byl k nezastavení. Pak jsem si chválila každého momentu, kdy mne sebou přibral a podělil se o svou radost. Snad si nemyslíte, že jsem mu byla jenom pro sex. Máme mezi sebou pouto, které je velmi staré. Dá se říct, že to byl on, kdo mne vytrhl z pekelného bludiště a stanovil mne svou. Zní to majetnicky? Možná, ale tu nejsme mezi smrtelníky. Kdybych měla žárlit, neužila bych si tolik zábavy. Ale byla období, kdy jsem měla velmi zlou náladu a pak stahování z kůže bylo to nejmenší. Holky si užily.

Vzhlédla jsem, kdy jsme zastavili před hotelem. Matt, jako správný gentleman, mi otevřel přední dveře a já vystoupila se vší galantností, jako bych žádné štekle neměla. Usmála jsem se na něj a vedle něj pak vešla do hotelu.

"Jářku. Není to návrat marnotratného synátora?"
Pozvedla jsem obočí a pohlédla na detektiva, ale co je mi do životů ostatních, i když jsem dosti zvědavá. Teď to nechám být. Na chvilku.

Táhlé písknutí rezonující v hlavě mě přimělo se jen pousmát. "A vede si velmi dobře," dodám, než zamíříme do výtahu. Zvolím číslo svého patra a opřu se zády o stěnu výtahu. Sledovala jsem detektiva zkoumavým pohledem, ale mlčela jsem. Nepromluvila jsem ani ve chvíli, kdy výtah cinkl a otevřel se. Vyšla jsem první, vrtě zadečkem a zamířila k pokoji s číslem 113. Aspoň někde ta třináctka byla. Odemkla jsem, vešla a podržela dveře.
"Jedno se na tomhle hotelu musí nechat. Mají tu skvělou úklidovou službu," podívala jsem se na prvotřídně uklizený pokoj. Předtím jsem ho nechala v trochu dezolátním stavu. Tak nějak jsem tu měla mužskou i ženskou návštěvu. Ale platila jsem dost.

"Takže, pane detektive," podívala jsem se na něj s lehce zvednutým koutkem u úst. "Máte známosti všude, kam se jen podívám," sedla jsem si do křesla a dala nohu přes nohu.

<---------------------------------------------->
<------Matt---------------------------------------->

Svinutý had
Anya

Vedu si velmi dobře? Zarazil jsem se. Neboť jsem nechápal, jak to myslí. Nevedu si ani trochu dobře. Ještě jsem nevypátral, kde se její muž či milenec nachází. Mám možná jednu jedinou stopu, ale ta může i nemůže být pravdivá.
Nevedu. Poslal jsem myšlenku zpátky Stínovi a doufal, že si jí nepřečte Anya. Přeci jen stále nevím, co má vlastně za schopnosti, krom toho, že je naprosto půvabná.

Cítil jsem její zkoumavý pohled na sobě. Nějak jsem to neřešil. Pokud bude toužit něco vědět, zeptá se. Nemám potřebu vyprávět o svém životě. Není zas o tolik stát.
Když vešla první, můj pohled sklouzl na její pevné pozadí. Hlavou přeběhla i chlípná myšlenka o tom, jaké by bylo se jejího pozadí dotknout. Což se patrně dnešní noci ještě dozvím. Nejsem naivní, ani hloupý, abych netušil, k čemu se schyluje a kam to všechno bude směřovat.
"Hraběnka si na pořádek potrpí." Je také pověstná tím, že umí naprosto dokonale uklízet mrtvoly. Není proto dobré si z ní udělat nepřítele.
Abych pravdu nechci si představit, co se tu muselo dít. Něco mi však říká, že se to jistě dozvím od Banší. Ta miluje všemožné drby. Proto jí povětšinou nachytáte, jak v pracovní době čte Vládkyni tisku.

"Snažím se mít." Troška skromnosti. Moc dobře vím, že je nemám všude. Rád bych je měl, o tom žádná.
Na sucho jsem polkl a pohled mi sjel na její nohy. Byly naprosto úžasné. Kdybych měl hodnotit tak by se nacházely někde na prvním místě.
Musel jsem si rozepnout knoflík u košile. Začínalo být mi poměrně horko. Raději jsem zatřepal hlavou a rozhlédl jsem se po pokoji.
"Zdá se, že je tu bezpečno." Prohlásil jsem. V ten moment, jako kdyby se mnou hotel nesouhlasil, se ozval vzdálený křik patřící nějaké ženě.
Mávnul jsem nad tím rukou, takové věci se tu občas dějí. Ano, kdybych byl někde jinde, jistě bych se vydal dámě na pomoc. Jenže toto je hotel a ten je tímto pověstný.
"Takže jak jsem řekl, pokoj je bezpečný. Potřebujete mne ještě k něčemu?" Otázal jsem se, stále stojíc na místě, jako kdybych na něco vyčkával.

<---------------------------------------------->
<-------Anya--------------------------------------->

Prosím nerušit
~Matt~

Křik ženy mne nijak nezaujal. Proč. Něco podobného šlo slyšet i včera v noci odsud. Pohodlněji jsem se usadila a věnovala detektivovi sladký úsměv s trochou hravosti, kterou podtrhl záblesk v očích. "To ráda slyším," přihodila jsem mu poklonu a dala hlavu na stranu, jako bych se zamýšlela, co bych ještě od něj potřebovala.

"Hm, myslím, že to je všechno," mrknu a sleduji Mattovu reakci. Byla jsem škodolibá mrška. Nejsem slepá, abych si nevšimla, jak se na mě detektiv díval. Hrála jsem si. Vergilia to vždycky příšerně štvalo, ale zároveň to miloval.
"Moment," postavila jsem se a otočila se k němu zády. Vyhrnula jsem si vlasy nahoru a s hlavou natočenou na bok jsem řekla: "Něco bych od vás, detektive, přece jenom potřebovala. Ty šaty mne už dusí a na zip si nedosáhnu."

Dát si rychlou sprchu klidně i s detektivem. Hotelem se linuly další prapodivné zvuky. Tohle prostředí bylo dokonalé pro mé choutky. Detektiv měl to štěstí, že jsem jej potřebovala. Neplánovala jsem si nakonec vzít jeho duši, kterou by mi i tak nakonec sám od sebe dal, kdybych požádala. Začínala jsem jako obyčejný démon, který čekal, až jej někdo vyvolá na křižovatce uprostřed ničeho. I když za mnou stál Vergilius, získat si nějaké postavení mezi vyššími démony nebylo jenom tak. Obětovala jsem toho docela dosti a nakonec pro své potěšení jsem tam, kde jsem.

<---------------------------------------------->
<---------Matt------------------------------------->

Hmmm… prosím nerušit
~Anya~

"Hm, myslím, že to je všechno," Zopakuji si v duchu. Co si budeme nalhávat, nečekal jsem, že půjdu tak rychle pryč. Myslel jsem, že tu ještě nějakou chvíli zůstanu a budu jí dělat společnost. Nicméně co se říká o myšlení… Nu co už se dá dělat.
Co dělat s načatým večerem? Zajdu si asi do kasína.
Když na mne promluví, zarazím se a přejdu jí zkoumavým pohledem, jestli to myslí vážně. Ta mrška. Tak přece by tu něco bylo. Zazubím se.

"Je mou povinností vás zachránit před udušením." Prohlásil jsem naprosto vážně, mezitím co jsem jí pomohl se zipem a potom opatrně sundal šaty. Kousek po kousku odhaloval její pokožku.
Na sucho jsem polkl, neboť tolik sváděla k tomu se jí dotýkat. A já jsem přece ve své práci profesionál.
K čertu s tím.
Šaty spočinuli na zemi.
"Rád bych vás políbit." Nečekám na nějaké svolení. Ani nevím, co to mělo znamenat. Neboť jí nedám příležitost k odpovědi a konám. Mé rty spočinou na jejich. Přitisknu si jí k sobě.
Je to tolik špatné. Nikdy bych si neměl začínat s klientem, to je to nejhlavnější pravidlo. Nikdy to nedopadne dobře. Moc dobře to vím, už jednou jsem takto sešel z cesty a bylo to totální selhání… a i přesto to teď dělám. Jsem nepoučitelný.
Měl bych to zastavit v začátku. Neměl bych tu zůstávat, rozepínat si košili a sundávat kalhoty. Tvořit tak na zemi opuštěnou kupu oblečení vyprávějící svůj příběh o tom, jak jejich majitel je pošetilý hlupák a že to celé nedopadne ani trochu dobře.

<---------------------------------------------->
<---------------------------------------------->

Jak říká detektiv, nerušit.
~Matt~

Už jsem vám řekla, že chodím ráda na ostro? Tak to byl i tenhle případ. Šaty ladně sjely po pokožce a odhalily tak postupně má záda, zadeček a nohy. Stále jsem na vysokých podpatcích, takže když si řekl o polibek, nemusela jsem se tolik stavět na špičky. Můj chtíč opět vzrostl a mezi polibky jsem mu pomáhala se zbavovat oblečení.

Má prvotní myšlenka jít do koupelny byla přebita jinou. Navedla jsem nás do ložnice a v objetí polibků a doteků jsme spolu padli na postel zastlanou do hedvábí. Shodila jsem si dolů boty, ať nepřekáží a objala detektiva nohama kolem pasu. Kradla jsem si jeden polibek za druhým a nehty zarývala do jeho pokožky a přejížděla jimi po jeho zádech, zanechávajíc za nimi rudé šrámy.

Vlasy se mi rozpletly, a měla jsem je tak rozložené kolem hlavy a vypadaly jako hořící rudý plamen.

<---------------------------------------------->
<---------Matthew------------------------------------->

Porušování vlastních zásad

Moc dobře vím, že dělám chybu. Neskutečnou chybu, za kterou ještě budu platit neskutečnou daň. Jenže bylo mi to jedno a to v té chvíli, kdy jsem se dotýkal tak neskutečně hebké kůže. Přicházel jsem o rozum. Nemluvně o tom jejím pevném poprsí, které jsem mačkal. Dva antistresové míčky.

Nestačil jsem se pořádně rozkoukat a omámen polibky, doteky a celkovou její podstatou jsem se z ničeho nic ocitl na posteli svlečený. Oba dva jsme byli nazí jako nemluvňata. Ani trochu jsem se nestyděl za svou postavu, která byla akorát. Mladík v nejlepších letech.
I přesto, jak je to dlouho, co jsem s nikým neměl sex, jsem se donutil na malou chvíli odtáhnout. Prohlížel si přitom ohnivou krásku.
Uvnitř mé hlavy se chvíli sváděl boj. Neboť se hlásek rozumu neměl v úmyslu jen tak vzdát a statečně bojoval do svých posledních sil.
Budu toho litovat.
Jistě. Stejně jak toho budeš litovat, když teď odejdeš. Suma sumárum... stejně toho budeš litovat, ač uděláš cokoliv.
Hlásek prohrál svou bitvu. Nikdy jsem nebyl na předehru, vždycky mi to přišlo zdlouhavé a zbytečné. Místo toho jsem do ní prudce vnikl jedním mocným nárazem, který postrádal eleganci a lehkost. Chtěl jsem jediné, ukojit svou potřebu. Bylo mi jedno, co si z toho vezme. Nemusel jsem být detektiv, aby mi bylo jasné, co se v tomto pokoji odehrávalo ještě přede mnou… Bylo mi to jedno.

<---------------------------------------------->
<-------Anya--------------------------------------->

Dravec
~Matt~

Ať už se detektivovi honilo v hlavě cokoliv, nakonec zvítězil jeho chtíč a já si užívala jeho popadení a nesmlouvavé chci tě. S rukama za hlavou jsem jej nechávala oddávat tomu, co je všem živým tvorům blízké. Co je jejich základem bytí, aby mohli existovat. Sice v mém případě početí potomka není možné, ale vzít si jenom část určitě stojí za to.

Jsem démon. Takové momenty si užívám a beru si z toho i něco já. Nemyslím tím orgasmus, ale je příjemným bonusem. Je to energie, která soulož doprovází. Těším se z ní, je jako baterky. Kdyby detektiva nepotřebovala, odešel by z téhle místnosti úplně mimo a vůbec by si nepamatoval, co se stalo. Ale já ho potřebovala. Chtěla jsem jen trochu okusit a bylo to... aaach.
Nikdy jste neslyšeli o sukubách?

Detektiv jistě ukojil svou touhu. To byl moment, kdy jsem jej silou přetlačila a přinutila jej, ať si lehne na záda. Jako démon jsem na to sílu měla. Opřela jsem se o jeho hrudník a s lehkým úšklebkem jsem jej pozorovala. To, jak hluboce dýchal, jako by právě uběhl maraton, mě těšilo. Asi jsem jeho únavu trochu zavinila já, ale nebylo to tolik, aby se cítil úplně vyčerpán.
"No, detektive," koutky rtů se mi pohnuly nahoru, "netušila jsem, co ve vás je."

<---------------------------------------------->
<----------Matt------------------------------------>

Dravec - to je prosím mé druhé jméno

Nejsem schopen popsat slovy, jaké to bylo. Úžasné. Dokonalé. Neskutečně zvláštní. Nikdy jsem si nepředstavoval, že to někdy může takové být. Vždycky jsem to považoval za něco, co je součástí života. Považoval jsem to za potřebu, kterou musíte jednou za čas uspokojit. Nebylo to tak důležité, jako je potřeba se najíst či napít, dostatek spánku. Nicméně i přesto to bylo něco, co je naší nedílnou součástí. Bylo to pro mně odreagovaní, vypuštění myšlenek. Jenže teď to navíc byl neskutečně skvělý sex, který jsem si absolutně užil.

"Uhm..." Zaskočila mne. Kdyby mi někdo před nějakou dobou řekl, že se něco takového stane, tak bych ho poslal expresem do Země Nezemě. Měl jsem soulož zhruba před měsícem s Alice Stone, konkurentkou v oboru. Uznávám další zakázaný vztah. Netušil jsem, že mi to mohlo chybět. Nebyl čas přemýšlet nad touto potřebou.
"Nebylo to správné." Konstatoval jsem. V mém hlase nebyla známka, že bych to litoval. Nebylo to správné. Jenže já jsem muž, který koná a nelituje svých činů, ať jsou jakkékoliv. A pokud za to ponesu nějaké následky, tak ať. Jsem ochoten to podstoupit.
Nevstával jsem z postele, neoblíkal jsem se a ani v nejmenším jsem neměl v úmyslu dnešní noc strávit ve svém domě. Dech se mi pomalu vracel do normálu. Přivřel jsem oči a užíval si přítomnost své zákaznice.
A možná po nějaké te pauze bych si troufl i na pokračování. Je tolik možných sexuálních poloh a vůbec všeho, stačí pouze uvolnit fantazii a mít sexuálního partnera, který je ochoten dělat cokoliv. Uvidíme, jestli je tato dáma zvrhlá. Něco mi říká, že je... vzhledem k tomu, co je.

<---------------------------------------------->
<---------Anya------------------------------------->

Nač se zatěžovat
~Matthew~

Pozvedla jsem obočí. Stále jsem zapomínala, že smrtelníci neustále něco řeší. V jejich hlavičkách pořád kolují samé problémy a nedokážou si říct, že je to všechno vlastně jedno. Šťastnější ti, co nad neduhy dokážou mávnout rukou a brát život s nadhledem. Já jej tak brala, ale mým důvodem byla otupělost. Žila jsem už tak dlouho, a kdybych se měla zaobírat každou maličkostí, zešílela bych. Navíc jsem zažila snad všechno, co se zažít dá. Nemohla jsem si lámat hlavu nad tím, co dál. Nemělo to pro mě smysl. A že detektiv udělal něco špatně? No a?

"Tak ať," ušklíbla jsem se a prsty přejela po jeho boku. "Pokud jde o náš profesionální vztah, nemusíte mít starosti, detektive," kopírovala jsem liniji jeho svalů na hrudním koši. Posadila jsem se. Přehodila jsem přes něj jednu nohu, takže jsem si na Matta sedla a dlaněmi jej hladila po hrudníku. "Bude to vaše nezapomenutelná noc," olízla jsem si smyslně rty. Posunula jsem se níž a začala jsem si hrát s jeho nádobíčkem, střídajíc prsty a jazyk.

<---------------------------------------------->
<------Math---------------------------------------->

Tak ať. Zopakuji si. Možná má pravdu. Zrovna na tomto místě, jako je Očistec přemýšlet nad tím, co je správné a co není, je naprostá blbost. Tvrdil jsem stejné o tom, co jsem si prožil se Samuelem a kdybych si to mohl zopakovat, udělal bych to stejně. Nikdy jsem toho nelitoval a nebudu litovat ani tohoto. Co jiného nám tady taky zbývá, než si užívat, když si užívat můžeme?

"Uhm…“ Chystal jsem se něco říct, ale veškerý tok myšlenek a slov se náhle zastavil, neboť se posunula blíž k mému hlavnímu mozku a ten byl opět v naprostém ráji. Najednou všechno tak nějak přestalo existovat, všechny problémy a byla jenom ta chvíle, kdy si se mnou hrála a já si to náramně užíval. Až do té poslední slastné chvíle.

"A co ten tvůj… není to majetnický parchant?" Zeptal jsem se, když jsem ležel na zádech a vychutnával si cigaretu, protože to byl sakra dobrý sex a věřím, že nejsem jediný, kdo si v této chvíli zapaluje taky. Už přesně nevím, ale někdo říkal: Dobrý sex je, když si i soused zapaluje cigaretu.
"Nechci, aby si měla problémy." Myslím to vážně. Mám o ní starost a taky trpím hrdinským gentlemanským komplexem se slabostí na ženy v nesnázích.
Je to sice démonka a je schopná se o sebe postarat, ale žárlivý chlap, je žárlivý chlap. Uznávám, že bych si měl z velké části dělat spíše starosti já sám.

<---------------------------------------------->
<-------Anya--------------------------------------->

Dracarys ... to je tak, když si řekneš, že si dáš nadpis podle první písničky, která ti padne v playlistu :D
~Matt~

Matt si užil, já si užila a všichni jsme spokojení. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem neměla tušení, jak moc se to zvrhne. Začala jsem to a skončila. To jsem byla celá já. Neustále toužící po doteku, nahých tělech a slasti. Oh, neřekla jsem to nahlas, že ne?

Ležela jsem opřena o Mattovo rameno. Jeho ruku jsem měla pod zády a dlaní mě hřál na boku. V druhé držel cigaretu a pokuřoval si. Neobtěžovala jsem se přikrýváním.

Při zmínce o Vergiliovi jsem se musela zasmát. "O to nemějte strach, detektive. Sice parchant je, ale majetnický rozhodně ne." Kdyby tu byl, určitě by se neostýchal přidat, ale ne každý muž byl stavěný na to zkusit to ve trojce, když tam je pouze jedna žena. Ach, jak někdy byli omezení a přitom to skýtalo další možné varianty vzrušení.

"Jaký je nyní plán, detektive?" zeptala jsem se a užívala si tepla jeho těla.

<---------------------------------------------->
<------Matt---------------------------------------->



<---------------------------------------------->
<------Anya---------------------------------------->

Tak Kalich
~detektiv Donald~

To znělo jako plán. Vydat se na místo, kudy by mohl projít můj milovaný. Těšila jsem se na chvíli, kdy mu pořádně vrazím a strhnu košili. V Pekle už nebyla taková zábava. Nevýhoda nesmrtelnosti. Jednou vám dojde, že jste vyzkoušeli pomalu všechno a Peklo není zrovna místem, kde by se dělo něco zajímavého. Povrch, to je něco jiného.

"Tak tedy Kalich," usmála jsem se. Z křiku jsem si nic nedělala. Za celý svůj dlouhý život jsem jich slyšela už hodně.
Postavila jsem se a nonšalantně ze země zvedla své šaty. Panu Donaldovi se vyskytl výhled na můj kulatý zadeček. Pak jsem si je pomalu natáhla. Zvedla jsem vlasy a zacvrlikala: "Mohu poprosit, detektive?" Umím být zlá... zlejší.

Obula jsem si štokrle a počkala na detektiva, až bude také hotov. Bavilo mě jej sledovat pohledem. Než jsme vyšli na chodbu, ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle. Dokonalost. Ani jediná chybička. Rtěnka a stíny dokonalé stejně jako nyní rozpuštěné vlnité rudé vlasy.

<---------------------------------------------->
<----Matt------------------------------------------>

Hledání zmizelého - směr Kalich
Anya

Ještě než se dveře pokoje zavřeli, aby navždy zapečetili co se v nich stalo, pohlédl jsem dovnitř. Stále nemám tušení, co to do mně vjelo. Bylo to tolik neprofesionální, strávit noc s klientem.
Nemluvě o tom, že část mne doufá, že v Kalichu nenajdeme nic a pouze další otázky. Čím více totiž budeme hledat jejího milého, tím déle budu trávit blízkost v její společnosti.
Je to dlouho, co jsem cítil něčí blízkost takhle intenzivně. Možná to je tím, že je démonka.
Zatřepal jsem hlavou, nahodil výraz profesionality, která mi ještě zbývala a že jí bylo pramálo, vydal se směrem výtah a co nejrychleji pryč odsud, než to co se stalo v tom jednom pokoji, bude někdo vyšetřovat.

Venku jsem se zhluboka nadechl už z čisté automatiky. Tvrzení, že je tu ještě nějaká vzpomínka ohledně čerstvého vzduchu, by se rovnalo opravdu dokonalému vtipu. A tak čistě z mé povinnosti jsem vylovil z kapsy kabátu cigaretu a zapálil si. Nabídl jsem i dámě, kdyby náhodou chtěla onu vzpomínku na čerstvý vzduch zahnat.
Vůz o mé přítomnosti moc dobře věděl, ale vzhledem k tomu mému zlozvyku si dával na čas se svým příjezdem.
”Než tam půjdeme, nevím zda jsem o tom místě něco více říkal krom toho, že je to zaplivaná putyka?” I v tomto případě se nesmí dávat na první dojem. Tomu místu se neříká jen tak nejstarší bar v Očistci, aniž by to místo nemělo nějaké opatření díky kterému stále stojí.
WIBko mělo svůj post neutrálního místa, kde byly rvačky potrestány silou, která tam prostě byla a nikdo se nepídil více. Jednou si zkusili, okusili a dali od toho pracky pryč.
Do Kalichu chodí pít mocnosti i prostý lid, přátelé a nepřátelé… a i přesto jsem se nesetkal, že by tam byla nějaká větší roztržka. To místo je prostě zvláštní.
Ač byla odpověď na mou otázku od démonky jakákoliv, auto se konečně ráčilo k nám přijet. Tentokrát si vybralo podobu vystřiženou z Batmanovského filmu.



Odolal jsem nutkání se proměnit na Catwomen, kterou hrála Michelle Pfeiffer ze snímku Batman se vrací a tak jsem mlčky dokuřoval cigaretu, jako student před řiditelem. A to strašně nenápadně.
Nicméně není zrovna dvakrát příjemný pohled na to, jak si měním podobu. Mnoha lidem se z toho dělá velmi těžko.

”Zase si kouřil.” Prohlásí naštvaně Pennymobile, které nějakou dobu asi neřeknu jinak.
”Už to tak bude.” Přiznám se jí, protože nemá cenu zatloukat. ”Zjistila si nějaké informace k našemu zmizelému?” Zeptám se jí, jen co se pohodlně usadím. Poté, co jsem otevřel dveře dámě a vpustil jí do auta, jako první.
”Ne. A i kdyby, tak s tebou nemluvím.” Fakt nevím, co do toho auta zase vjelo. Je horší než normální ženská. Zvláštní je, že to má pokaždé, když s nějakou ženou strávím noc.
Jako kdyby snad i žárlila.
Pohlédnu rozpačitě na Anyu a pokrčím rameny. Nevím, co bych k tomu více řekl.
”Odvezeš nás prosím do nejstaršího baru v Očistci.” Zdůrazním kouzelné slůvko a doufám, že nebude dělat zbytečně zagorku.
Chvíli se nic neděje a já mám chuť se propadnout do země, než nastartuje motor, za který by se nestyděl ani sám Schumacher a rozjedeme se k našemu prozatímnímu cíli.
Na Anyi je, jestli bude během cesty ticho nebo si budeme povídat.


<---------------------------------------------->
<------Anya---------------------------------------->

Sladká Penny
~Matt~

Venku jsem od detektiva cigaretu velmi ráda přijala a lehce se předklonila, aby mi ji mohl zapálit. Pak jsem lehce vtahovala a vydechovala řídký kouř. Na můj vkus pátrání trvalo už docela dlouho, ale na druhou stranu jsem si velmi užívala detektivovu přítomnost. Zašpásovat si s někým jako je on, to není jenom tak. A navíc sex s ním byl... škoda slov. To musíte začít.

"O Kalichu jsem už něco zaslechla," vyfoukla jsem kouř a když jsem zjistila, že moje cigareta je už kaput, hodila jsem ji na zem a ladným pohybem mé pravé nožky ji zašlápla. Na mě ani mém oblečení neuspěl nepříjemný cigaretový odér. Stále jsem voněla, jako bych čerstvě vyšla z bublinkové koupele. "Co myslíte, detektive, nalezneme tam další vodítko a prožijeme spolu další malé dobrodružství?" pozvedla jsem obočí a zasmála se.

Zpozorovala jsem přijíždějící auto a uznale jsem kývla hlavou. "Vaše auto má excelentní vkus, detektive," obešla jsem jej a nevnímala jsem rozepři mezi oběma. Pokud šlo o Vergilia, najít jej bude ještě hodně složité. Dokázal za sebou velmi dobře mazat stopy a tohle nebyla moje první pouť za jeho sexy zadečkem.

Usadila jsem se na místo spolujezdce a taktně mlčela, než se auto konečně rozjelo. "Vy nejste normální člověk, detektive," podívala jsem se na něj, protože po včerejší noci jsem měla menší podezření, že žádný člověk nemůže dělat to, co dělal on. Opravdu.

<---------------------------------------------->
<----Matthew------------------------------------------>

V Pennymobilu na cestě
Anya

”Příjemné dobrodružství bych v Kalichu nehledal. Vzhledem k tomu jaká klientela se tam schází. Chodí tam povětšinou ty nejhorší existence.” Zkusím varovat svoji klientku, které to je však zřejmě naprosto ukradené. Možná to je tak dobře.

V Kalichu jsem byl jednou jedinkrát v životě kvůli případu, to jsem s tím celým detektivováním začínal. Dopadlo to naprosto katastroficky a díky tomu jsem se poznal s Alice Stone, která mne vysekala z toho průseru do kterého se mi podařilo se dostat. Maličko jsme přitom sblížili a slovo dalo slovo… no zbytek si dovedete domyslet.
Zatracené vzpomínky.
Jenže teď už nejsem žádný zelenáč. To zvládnu. Snažím se sám sebe v duchu povzbudit. Abych se pravdu přiznal, jsem z toho maličko nervózní. Vracím se totiž někam, kde jsem si přísahal, že už nikdy nevkročím.
Ano, nechávám se hodně informovat o tom místě, protože je důležité být v obraze… ale to je všechno.

”Vidíš... Konečně to někdo řekne nahlas. Děkuji pěkně.” Ozve se Penny. Vypadá to, že si jí tím Anya opravdu získala.
Huš, ženská… Moje auto. Nikomu ho nedám. Nahlas to však neřeknu. Penny by si o sobě mohla začít o sobě něco víc myslet a bylo by to definitivně v háji.
Kdo by chtěl mít jako auto namyšlenou ženskou?

A pak to konstatování…
”Ne, nejsem člověk.” Potvrdím. Chvíli mlčím a hraji si na tajemného.
”Jsem potomkem... tedy přesněji můj pradědeček je severský bůh, ten lstivý bůh Loki. A ano, stále je.” Pronesu to velmi dramaticky, že by na mne snad mohl být i v této chvíli hrdý, kdyby tady snad byl. Chápejte to tak, že jsem opravdu rád, že tady není. Nemám zrovna ty nejlepší vztahy. Navíc jsem se dostal do Očistce, abych byl co nejdál od něj.
Dlouze jsem si povzdechl.
”Tak a je to venku.”

”Na vašem místě bych to více neřešila. Nerad mluví o své rodině.” Věnuje Penny přátelskou radu Anyi a já bych jí za to na jednu stranu poděkoval, na tu druhou jí kopl do zadku. Stále to je totiž moje věc.
Rozhodnu se však rozumně mlčet a když by se přeci jen Anya na něco zeptala, pokusím se jí co nejzdvořileji odpovědět.

<---------------------------------------------->
<-----Anya----------------------------------------->

Potomek boha lstí
~Matt~

Jestli pro mne detektiv nebyl předtím zajímavý, tak nyní určitě byl. Prohlédla jsem si jej od hlavy k patě, tedy alespoň tak, jak mi to sezení v autě dovolilo. Nevypadal nadšeně, že se mnou podělil o jeho tajnou maličkost a Penny mi navíc dala radu, abych do toho nestrkala noc. Řekla to mnohem slušněji.

"Vaše schopnosti jsou velmi vítané, detektive," usmála jsem se. Mohl si to přebrat, jak chtěl. Schopnosti detektiva nebo ty z postele? Zatím jsem byla nadmíru spokojena a vůbec by mi nevadilo, kdybych v jeho přítomnosti strávila delší dobu než jen pár dnů, než najdeme neustále mizejícího Vergilia.

Řeknu to na rovinu. Démoni a bohové se nemají v lásce. Neměla jsem v úmyslu se dál vyptávat na Lokiho a další, kdo jsou s ním spříznění. Sám o mě nic nevěděl, ani o tom, čeho jsem schopna. Byla jsem na světě už dost dlouho. Nepamatovala jsem si ani na to, kým nebo jaká jsem byla předtím. Tahle část mého života byla neúprosně pryč. Pouze vím, že mě Vergilius vytáhl z pekelných jam, protože se mu líbila moje úlisnost. Nebo za tím bylo něco víc?

"Nejspíš bych se měla zmínit o jedné maličkosti pojící se s Vergiliem," založila jsem pramínek vlasů za ucho. "Miluje moc a kontrolu. Vím, že je někde tady, ale nevím, co přesně nebo koho hledá. Ach," vzdychla jsem, "proč se za ním neustále honím, když vím, že okolo jsou mnohem zajímavější muži," mrkla jsem na detektiva.

<---------------------------------------------->
<------Matt---------------------------------------->

V Pennymobilu na cestě do Kalichu
Anya

Na malou chvíli, jako kdybych se ocitl v minulosti. Nechtěl jsem. Tolik jsem to tam nesnášel. Ze všeho nejvíce svého pradědu, který jasně dával najevo, že budu navždy žít v jeho stínu a to mne unavovalo, tolik jsem si přál být někde jinde, co nejdál… a tak se jednou stalo to, že jsem se octl v Očistci.
Jsem stále v Očistci. Mám případ. Hlavně klid. Chlácholím se v duchu a jsem rád, že se Anya rozhodne mluvit k případu a hlavně k Vergiliovi.
Takže miluje kontrolu a moc. Možná touží potom získat Očistec pouze pro sebe. Obzvláště v době naprostého chaosu. Manon je sice u moci, ale to neznamená, že se jej nikdo neplánuje sesadit z trůnu. Očistec je velmi výhodné místo. Přeci jen do něj plně nemůže zasahovat Bůh a v dávných dobách z něj bylo krásné neutrální místo, kam jste chodili rádi trávit dovolenou.
Říká se, že Očistec Lucifer stvořil pro svou lásku, aby jí tak dokázal svou nehynoucí lásku. Místo, kde nikdo nemohl kecat do toho, že je jeho vyvolená první svého druhu a zabránil tak vyvraždění, jak nebeských končin, tak pekelných.
”Takže si myslíte, že by se pokoušel získat Očistec pouze pro sebe a využít tak možnosti, která se mu tak nabízí?” Zeptám se jí a se zájmem v očích na ní pohlédnu.
”Tak tomu také nerozumím. Nezaslouží si vás.” Myslím to naprosto vážně. Kdybych byl na jeho místě, tak bych zůstal s touto přenádhernou ženou a nehnul se od ní na krok, abych neriskoval, že se objeví někdo další, kdo by o ní mohl projevit zájem a pokusit se jí pro sebe ukrást. Netvrdím, že nemám v plánu nic jiného.
Opatrně se dotknu její ruky, lehce jí po ní pohladím. Opět se mi před očima odehraje naše společná noc, společné milování, které jako kdyby nemělo konce.
”Proč jej vlastně stále hledáte?” Ne, nemohu si tu otázku odpustit. Prostě se vydrala na jazyk a já sám toužil znát odpověď na ní.

<---------------------------------------------->
<-----Anya----------------------------------------->

Tohle by mohla být otázka, jaký je smysl mého života
~Matt~

"To jste řekl vy, detektive," pousmála jsem se, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se Vergilius pokoušel ovládnout Očistec. Já byla jeho trofejí, když získal kousek Pekla. Nikdy jsem tak o sobě nepřemýšlela. Žijte tak dlouho jako já a najednou vám každodenní problémy lidí přijdou jako malichernosti. Prostě nad nimi mávnete rukou.

Věnovala jsem detektivovi jeden z úsměvů, který by se dal označit jako přívětivý. Žádné milostné náznaky. To, co řekl, mě potěšilo. Jako by mu na mě záleželo víc než jako na klientce, která se snaží najít svého milého.

Jeho dotek se blížil statické elektřině. Někdo by řekl, že mezi námi přeskočila jiskra. "Musím, detektive," opřela jsem si hlavu o opěradlo a natočila ji k němu. "To je záhada, kterou nepochopím."
Nikdy mi na mysl nepřišlo, že bych se na něj vykašlala. Nakonec jsme se vždycky k sobě vrátili a užili se společné dobrodružství, a pak jsem se probudila v prázdné posteli. Necítila jsem zlobu či smutek. Pouze jsem na sebe natáhla oblečená, upravila se a šla jej hledat. Znovu a znovu. Možná důvodem bylo, že mě vytáhl z jam pekelných nebo si pojistil, abych jej nikdy nezradila. Mít někoho na své straně, když vše půjde do kytek.

"Můžete být můj princ na bílém koni a zbavit mne tohoto pouta," zacukrovala jsem líbezně a na oplátku jsem mu přejela prsty po hřbetu ruky.

<---------------------------------------------->
<----Matt------------------------------------------>

Pennymobile, skoro u cíle
Anya

”Ano, řekl. Neb mne nic jiného nenapadá, co by tak mohl hledat v těchto končinách.” Koutkem oka jsem sledoval cestu. Ono když máte auto, které je schopné se o sebe postarat na silnici a také samo jezdí, tak to přestanete řešit. Uznal jsem, že jsem rád, že se něčím takovým nemusím zabývat, protože ten stres, který bych přitom měl, abych se snažil vyhýbat hladovým vozům, které vlastně nejsou vozy a dalšímu nebezpečí číhající na správnou chvíli, by mne asi dovedl k šílenství.
A taky přišel o tak nádherný úsměv, který mi byl věnován, až mi srdce zaplesalo.
Musí? Nechápavě jsem se na ní podíval.
”Proklel vás nebo něco takového?” Zeptám se jí na to první, co mne k tomu napadne. A její další slova, jako kdyby mi na to svým způsobem odpověděla.
”Když mi řeknete, co mám udělat, udělám to.” Myslel jsem to naprosto vážně, i kdyby to mělo obsahovat, abych se s tím mužem utkal a zabil jej. I když moc bych si na to nevsázel, nejsem zrovna bojovník. Bojům se snažím vyhnout a nacházím tak různé alternativy, jak se nedostat pod palbu. Jsem taktik. Jenže kvůli ní bych to udělal.
Zatraceně. Co se mnou dokázala udělat jedna velmi pěkná nezapomenutelná noc v hotelu?
”Anyo, jste úžasná žena.” Zašeptal jsem a její ruku jsem k sobě více natáhl, abych se k ní mohl sklonit a lehce jí políbit na ručku. Než jsem následně zatoužil získat ještě něco víc a tak jsem se k ní ještě víc přiblížil s úmyslem jí políbit.
Jenže ten krásný moment byl zničen tím, jak auto prudce zastavilo a já se praštil do hlavy o volant. Bylo štěstí, že se nespustili airbagy. I když je spekulativní, zda něco takového vůbec Penny má.
”Penny!” Okřikl jsem auto.
”Jsme na místě.” Pronesla a zdálo se mi, že v jejím hlase slyším osten žárlivosti. Mé auto na někoho žárlí. To jsou mi věci.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Snažil se přitom psychicky připravit na to, že budu muset vystoupit a čelit své minulosti.
”Opravdu tam chcete?” Upřel jsem na ní svůj zrak s jasně říkající otázkou. Měla možnost tu zůstat. Možná bych byl i rád, kdyby mne tam neviděla. Ani já bych se tam rád neviděl.
Nemluvě o tom, že bychom toho mohli nechat. Přestat toho hlupáka hledat. Mohli bychom zkusit něco jiného… Je přece tolik možností.

<---------------------------------------------->
<-------Anya--------------------------------------->

Jdem do toho po hlavě
Matt

“Neproklel,“ lehce jsem se usmála a na chvíli přivřela oči. Bylo by pěkné, kdyby proklel. Pak by mu možná na mě alespoň trochu záleželo. Za celá staletí jsem si nemohla být jistá jeho ani mými city. Pokud by se mne zeptal, zda jej miluji, řekla bych, že ano. Nicméně tento cit byl pro mne jen pouhou vzpomínkou na život, který jsem měla předtím, než jsem zemřela. “Dostal mě z hlubin Pekla, detektive.“ Jestli jsem mu byla za to zavázána? Určitě ano. Pobyt v pekelných plamenech není jako jízda na horské dráze. Opakovaně se vám škvaří kůže a opět dorůstá. V hlavě slyšíte tisíce naříkajících hlasů a bolest je nepředstavitelná. Nakonec jenom plujete na vlnách vlastní agónie.

Lichotky mne stále uchvacovaly. Za ně jsem dokázala snést blaho a rozkoš. Urážky jsem nenesla dobře a často ti, co netušili, kdo doopravdy jsem, trpěli pod mou zlobou. A já si to užívala. Jednou z mých vedlejších prací bylo také mučení. Byla jsem a jsem v tom zatraceně dobrá a při tom si nezničím nehtíky.

Dřív, než jsem mohla cokoliv říct, auto zastavilo prudčeji, než jsem čekala. Naštěstí jsem to ustála o něco lépe než detektiv a s pobavením jsem mu položila ruku na rameno. “V pořádku? Nerada bych přišla o vaši pěknou tvářičku.“

Ráda bych dodala, že mě nemůže už nic překvapit, ale život umí mít velmi zajímavý smysl pro humor. “Veďte, detektive,“ můj hlas byl nenucený, ale v hloubi jsem byla zvědavá.


<---------------------------------------------->
<-----Matt----------------------------------------->

Nejstarší bar v Očistci
S Anyou



Fakt se mi tam nechtělo. Vždycky jsem se vyhýbal této části, která nikdy nevěstila nic dobrého a vzpomínky, tedy spíše noční můry, mne provázejí do teď.
Jenže stačilo se podívat na tu půvabnou bytost, která mne omotala kolem prstu, šel bych s ní naprosto všude jako její psíček.
Ach, ty mé slabosti pro ženy. Nemluvě o tom, že když se mi svěřila s tím, že jí ten její dostal z pekla, tak mi čest nedala na výběr a musel jsem to aspoň zkusit ho najít. A to i přestože by to znamenalo se s ní rozloučit.

”Tak fajn.” Pronesl jsem rezignovaně a vystoupil jsem, abych jí mohl otevřít vzápětí dveře.
”Ničeho se nedotýkejte. Na nikoho nezírejte. S nikým kromě barmana nemluvte.” Varoval jsem jí ještě, než jsem vůbec rozhodl brát za kliku.
Do podniku, jehož vchod působil sám o sobě nelibě, aby hned varoval všechny, co se tam nachází, jsem vstoupil jako první.

Sešel jsem pomalu schody, kladl přitom opatrně jednu nohu za druhou a byl rád za přítmí, které tady panovalo a nebylo tak pořádně vidět, co se tu odehrává za zvrácenosti. Nemělo to sice na Jámu, kde rozkoš a bolest šla ruku v ruce a opravdu se tam odehrávali zvěrstva. Co jiného také očekávat, když vlastníci byli démoni, co zdrhli z Pekla, protože tam byla nuda.
Když jsme konečně sešli staré rozvrzané schody, které hned majitele podniku upozornili tímto způsobem na příchod zákazníků, rozhlédl jsem se po lokále, zkoumajíc nynější osazenstvo.
Byla tu různorodá škála bytostí, všichni se totiž slézali sem a to obzvláště poté, co WIBko zmizelo.
Mohli na sebe upoutat kostlivci, kteří do sebe něco nalévali a stáli v dětském bazénku, aby tolik nezacákali podlahu. Byl tu také řecký bůh války, který seděl na svém klasickém místě, že to vypadalo jako kdyby to místo už roky neopustil a zapíjel svůj smutek z toho, že se nemohl dostat ke své bohyni lásky. Což jsem také šeptem řekl Anyi.
Kousek od baru seděl Inženýr, který se klasicky snažil zapít a zároveň zabít pár mozkových buněk. Vedle něj seděl pan Stein, výtvor známého a obávaného Victora Frankensteina, který pozorně poslouchal, co mu vyprávěl. Doneslo se k nám něco o tom, že prošvihl svoji šanci s pěknou kočkou, kterou potom sbalil Simon, syn jednoho z jezdců apokalypsy.
Nic se tady nezměnilo. Všechno je tady při starém. Bleskne se mi hlavou, když dojdeme k baru, kde nestojí nikdo jiný, než samotný majitel podniku a to Jidáš Iškariotský, který si nyní říká pouze Juda. Oděný v černém, na očích sluneční brýle a tvářící se deprimovaně.
Leštil po několikaté tu stejnou skleničku, v puse měl nezapálenou cigaretu, která působila spíše jako doplněk vzhledu, než cokoliv jiného.

”Ale, ale… kohopak to tu máme?” Zeptal se a ač jsem mu přes brýle neviděl do očí, bylo mi jasné, že upřeně hledí na moji maličkost. Mlčel jsem a jen jsem kývl na pozdrav.
”Marnotratný syn se vrátil.” Pokračoval a věnoval mi úšklebek. Poté pohledem sjel moji společnost a to velmi pozorně od hlavy až k patě, svými rentgenovými oči - aspoň tak mi to vždycky připadalo, že ač jsem vypadal jakkoliv, tak on věděl stále, že to jsem já.
”Tady slečna by měla pár otázek na to, zda si tu někdy nezahlédl jejího přítele.” Přešel jsem k věci, tak jak to má rád a rozhodl se, že ty dva nebudu představovat. Její jméno by se mohlo donést k nesprávným uším a znát jména je mít nad nimi moc.
Nechal skleničku, skleničkou. Odložil jí a konečně si zapálil cigaretu.
”A když to udělám, co z toho budu mít?” Pronesl naprosto k věci pro změnu on. Je jasné, že zadarmo ani kuře nehrabe.
”Zaplatím ti.” Měl jsem to v plánu udělat. Ale než jsem se stačil dostat k tomu, abych se s ním domluvil na částce, zarazil mne gestem ruky a upřel pozornost na Anyu, kterou si doposud nevšímal.

”Co z toho budu mít já?” Zeptal se jí a vyčkával.

<---------------------------------------------->
<-----Anya----------------------------------------->

U Rezavého kalichu
~Matt~

Bar se mi začínal líbit víc a víc. Než jsme společně vstoupili do, musela jsem dodat: "Skoro jako u nás doma," uchichtla jsem se pobaveně. Byl to takový ten nevinný smích s nádechem 'co provedu příště'. Následovala jsem detektiva a nezapomněla u toho vroucně kroutit zadečkem. Koutkem oka jsem zahlédla Phoebe, jak se snaží vyhrabat díru a bezohledně rozhazovala kousky betonu kolem sebe. Moje zlatíčko.

Rozhlédla jsem se jen krátce a uznale kývla př zmínce o bohu války. Zde se opravdu scházely bezradně ztracené duše a barman toho byl důkazem. Co jsem věděla, tak mnoho démonských papalášů si brousilo zuby právě na Jidáše Iškariotského. Během této krátké chvilky jsem usoudila, že pro Peklo by jej byla škola nebo by si tam mohl postavit svůj vlastní bar. Minimálně by to měl zjednodušeno o neexistenci kostlivců a mrzutých bohů.

Jistě. Informace jsem vyžadovala já. Lehce jsem se pousmála. Co jsem zatím věděla, v Očistci čekal na soud. Pro někoho to může být velká otrava.
"Co tak si na chvíli vyjít místo tyto zdi?" navrhla jsem. "Mimo Očistec. V Pekle máme pár pěkných dostaveníček a klidně k tomu přihodit i bonus," skousla jsem si dolní ret a mrkla. "Vím jak informace získat," naklonila jsem hlavu na stranu. "a nabízím ti ty lepší varianty. Přínosné pro nás všechny. Takže co víš o Vergiliovi? Vysoký, statný, blond. Trochu bručoun."

<---------------------------------------------->
<-----Matt----------------------------------------->

Nejstarší bar v Očistci
S Anyou

Posunul si brýle dolů po nose a upřeně se zadíval na Anyu, jako kdyby se snažil zkoumat pravdivost jejich slov. Tvářil se přitom stále stejně a to stále neskutečně nasraně na celý svět.
”Nejdřív mi něco nabízíte a chvíli poté, co padne nabídka, si ještě dovolíte mi vyhrožovat?” Zeptá se a pozvedne přitom jedno obočí.
”Co mi zaručí, že mne nepošlete expresem do pekla, když vám něco pěkného povím?” Zeptá se a koutkem oka pohlédne na mně.

”Zatím nemá důvod něco takového dělat. Bylo by fajn, kdybys řekl, co víš a my pak pěkně půjdeme.” Rozhodnu se do toho vložit a pohlédnu na Anyu s jasnou otázkou, zda souhlasí s tím, co jsem řekl.
Juda se na chvíli zamyslí. Při čemž nakonec uzná, že na tom něco je.

”Hele, někdo takový tu byl. Ale měl na sobě tolik maskovacích zařízení, že rozhodně nechtěl, aby ho poznalo okolí. ” Rozhodl se nakonec spolupracovat. Když si všiml, že na něj nechápavě hledím, ohledně jeho poznání, zazubí se a odhalí tak svoje zkažené zuby.
”No co. Dal jsem nehorázné brachy za jedno udělátko. Kdybys věděl kolik neplatičů mi sem chodí a snaží se mně nachytat, abych jím dál nalíval…” Pokrčil rameny. Prostě takové klasické opatření, když podnikáte v Očistci.
”Nebyl jediný, kdo mně na sebe v ten den upoutal.” Maličko se ošil při vzpomínce na toho dalšího.
”Byl tu Manson.” A já po jeho dalších slovech tak pochopil proč.
Naklonil jsem se k Anyi, abych ho popsal.
Elegána, gentlemana, stále oblečeného ve smokingu šitém na míru. Je známý tím, že tam kde ho spatříte, bude prolita krev a on se v ní bude brodit. Avšak nebyly doposud zaznamenány případy, že by jeho oblek byl potřísněn byť jen kapičkou krve. Čím to? To nikdo neví a mrtví už nic nepoví.
Nikdo neví, pro koho Manson pracuje. Nepatří ani k Mannonovi - o něm si myslí, že je rozmazlený spratek. A Lucifer mu přijde moc lidský poté, co si našel svou ženu. Nicméně je to takový klasický voják, kterému dáte rozkaz a on jej vykoná.



Musí tu být nějaké další strana. A já se na to stále snažím přijít.

Vůbec se nedivím, že se Juda při vzpomínce na něj ošil. Určitě mu musela přítomnost Mansona způsobit infarkt a prázdný lokál.

”Co tu Manson chtěl?” Za mou otázku mne probodl pohledem.

”Mluvil s tím vašim hledaným. Nevím o čem. Měl jsem jiné věci na starosti. Nemluvili spolu dlouho a nakonec spolu odešli.” Bylo na něm vidět, že už nám k tomu nehodlá nic dalšího říct a začal si hledět své práce.
Už jsem se chystal, že se otočím a rozejdu se k autu s Anyou, opět odejdeme s prázdnou, ale zarazil jsem se. Něco mne totiž napadlo.

”Kde bych našel Mansona nebo je někdo, kdo by mohl vědět, kde je?” Ne, prostě se nehodlám jen tak vzdát.

Juda si okázale povzdechne.
” Pokud tolik toužíte po smrti, tak bych na vašem místě bych zkusil zajít do kasína za Rudým. A teď prosím vypadněte, mám tu spoustu práce, která se sama neudělá.” Ukáže nám rukou na dveře v jasném náznaku, že nás nechce ani vteřinu vidět.
Cítil jsem jisté sebeuspokojení, že jsme návštěvou místa, kterému jsem se tak okázale vyhýbal, nepromarnili čas.
A tak jsem si na své vítězství, když jsme byli konečně venku, zapálil cigaretu.

”Takže kasíno. Začínám mít pocit, že si vlastně užíváš hledáním toho svého velice zajímavý trip.”

<---------------------------------------------->
<------Anya---------------------------------------->

Další stopy
~Matt~

Mírně jsem pokrčila rameny, ale stále mi přitom zůstával stejný výraz blažené nevinnosti. Takhle můj kukuč vypadal velmi dětsky a roztomile. Kdo by mi chtěl krást lízátko, hm? Detektiv se do našeho rozhovoru vložil, čímž nastartoval konečně nějaké kloudné téma a to, kde můj drahý je.

"To zní jako on," ušklíbla jsem se. Nemohla jsem se divit, že Phoebe měla problém jej vyčenichat. Jinak je velmi skvělá stopařka. Vergilius byl vždycky muž velkých činů. Potvrzovalo se mi to dále a dále.
Co má za lubem? pomyslela jsem si. Řekla jsem, že je Vergil muž velkých činů? Spíš rovnou obřích. To chtěl svrhnout něčí vládu? Dostat se ještě výš než byl? Jeho ambice byly nekonečné. Vždy jsem šla v jeho stopách. Pokud jsem jej dokázala najít samozřejmě. Díky tomu jsem byla tam, kde jsem byla.

Podívala jsem se na detektiva a v duchu jásala, že máme další lokál k prozkoumání. Barman s námi nechtěl mít nic společného. Což byla škoda. Byl velmi pohledný a k nakousnutí. Než jsem však zamířila za detektivem, vytáhla jsem z výstřihu dva lístky. "Cesta tam a zpět. A když v Pekle budete, stavte se na kafčo," mrkla jsem a vrtějíc svou pánví dohnala detektiva.

"Máte chuť na gamblerství, detektive?" usmála jsem se sladce. "Prý přináším štěstí," dala ruce v bok. S mým výstřihem a krátkými šaty to musela být pravda. Většinou pozornost mužů skončí právě v něm.

<----------------------------------------------->
<----Matt-------------------------------------->

Vzhůru do Kasína
S Anyou

Nad její otázkou jsem se lehce zamyslel. Je to dlouho, co jsem byl naposledy v Kasinu a zkusil své štěstí. Samozřejmě to moc dobře nedopadlo. Dlužil jsem Rudému peníze, nakonec se to proměnilo v službičku a kdybych předtím věděl, jaká ta službička bude, tak bych byl rád za ty peníze. Nicméně to už je hodně dávno a od té doby jsem se Kasinu vyhýbal. Jenže ne všechno, jde podle plánu a jak to tak vypadá, tak jestli nás hledání jejího milého, má provést skoro celým Očistcem, tak se spoustě míst očividně nevyhnu.
”Přinášíš štěstí.” Pronesl jsem zamyšleně.
”Nuže, dobrá.” S tím jsem se lehce pousmál. Dokouřil jsem cigaretu, nedopalek hodil do kanálu a vydal se ke svému autu. Doufal jsem přitom, že zase nebude to naše handrkování ohledně toho, že jsem kouřil.

Nic takového se kupodivu nestalo, když jsem však sedl na místo řidiče, pochopil jsem proč. Celé auto vonělo - smrdělo - jako když se převrátí náklaďák s drogerii.
”Vážně?” Povzdechl jsem si a omluvně se podíval na Anyu. Kdyby to tu nebylo tak moc navoněné, tak by se to dalo a asi bych řekl, že to voní příjemně.
”Ano. Věděla jsem, že si prostě zapálíš a tak jsem se rozhodla udělat jisté opatření.” Odpověděla mi Penny.
”Takže, co jste zjistili?” Zeptala se a rozjela se. Sdělil jsem jí zkrácenou verzi toho, co nám pověděl Juda a i to, že do toho je zapletený Manson. Byl jsem překvapen, když na malou chvíli vyděšeně vyjekla a strhla volant do strany. Manson má prostě svou pověst.
”Nemusí do toho být zapojený.” Ten koho jsem se snažil uklidnit, jsem byl já sám. Na Penny by si nedovolil, bylo by to pod jeho úroveň a navíc ji stále považuje za stroj, i když to tak úplně není pravda.
Nějak mi svoje fungování vysvětlovala, ale já jsem to klasicky zapomněl.

A tak jsme směřovali ke kasinu.
”Majiteli kasina se říká různě. Pro některé je Nesmrtelný obchodník pan Smith, někdo mu neřekne jinak než Rudý.” Rozhodl jsem se, že když máme čas, tak jí seznámím s tím, za kým jedeme.
”Nejde ho zabít. Někdo si myslí, že nad tím drží ochranou ruku někdo mocný a jiní si myslí, že uzavřel dohodu s Luciferem a ten na ní zapomněl, protože měl jiné starosti a dohoda se ztratila. Je spoustu teorii. Ale zkráceně do něj můžeš vystřílet zásobník naprosto těch nejvíce speciálních střel a s ním to ani nehne. A ani s ním nehne, když mu usekneš všechny končetiny a následně i hlavu. Až komickým způsobem se vše opět spojí a on nadále bude žít.” Pokrčím rameny. To je všechno, co jí o něm mohu ve zkratce povědět a co je asi poměrně důležité.

”O co myslíš, že Vergiliovi jde? Proč by se setkával s někým jako je Manson?” Zeptám se po chvíli mlčení Anyi a z mého hlasu je znatelná obava. Vážně bych se velice nerad s tím mužem setkával.


<---------------------------------------------->
<------Anya---------------------------------------->

Ach můj milý detektive
~Matt~

Nasednutí do auta mi na chvíli připomnělo prohýřené dny i noci v jednom navoněném hotýlku, kde se to hosty jenom hemžilo. Říkat tomu místou pouze hotel nedokázalo pojmout, čím ve skutečnosti bylo. Navoněné paničky a jejich manžílci zvedaje jejich nařasené sukně. Štíhlé mladé dívky s velkými podnosy tančící kolem pohovek, doplňující tabák a vyměňující starý uhlík. Pamatovala jsem si na satén lnoucí se těsně k mému tělu a teplé rty krášlící můj odhalený krček, mé prsty zapletené do světlých vlasů.
Tam by se detektivovi určitě líbilo, pomyslela jsem si a pohodlněji se usadila. A mě by se tam líbilo s detektivem, pokud by Vergilius zrovna nemohl. Nebo bychom mohli jít všichni.

"Koho tady neznáte, detektive," zvedla jsem s obdivem obočí. "Ten popis mi něco nebo někoho připomíná. Hmm, nebyl někdy ve světě živých? Možná jsme se někdy náhodou potkali," pokusila jsem si vzpomenout, ale jediné, co mi proplouvalo v mysli byly nějaké dětinské komiksy.

O Mansonovi slyšeli snad všichni. I ke mně se to jméno doneslo, ale nikdy jsem neměla tu čest se s ním setkat osobně. Ani reakce Penny nebyla dvakrát klidná.
"Jak Vergilia znám, tak jde za něčím velkým. Sláva? Moc? Vláda? Vyberte si," natočila jsem k němu hlavu, opírajíc ji o opěradlo. "Možná jen reaguje na něco, co se stalo a potřebuje pomoc. Ani sám velký Vergilius není nepřemožitelný. Ale musí to být opravdu něco velkého," laškovně jsem zajela pohledem k jeho rozkroku a s úsměvem si skousla dolní ret.

<---------------------------------------------->
<----Matt------------------------------------------>

Vzhůru do Kasína
S Anyou

”Vzhledem k tomu, že jsem tady detektivem, tak je mou povinností znát potřebné lidi a mít všeobecný přehled. Znám důležité hráče Očistce, některé dobrovolně a některé přes poměrně násilnou cestu.” Odpovím své společnici a trošku sebou ošiju.
Občas se má práce vymkla kontrole. Nevyšlo to podle mých plánů a párkrát jsem měl namále, kdyby nebylo Alice Stone, která mně z toho povětšinou dostala ven. Byl jsem sice povětšinou pořádně domlácený, protože se ze mně snažili dostat informace, co všechno vím a co jsem byl schopen už poslat dál, ale žil jsem.
Asi bych jí měl poděkovat. Věnuji svou myšlenku Alice, která se zase čert ví kde fláká.

”Netuším. Možné je všechno. Spousta bytostí byla kdysi ve světě živých, ale pobyt tam je omrzel a tak se dostali sem.” Neměl jsem potřebu zjišťovat, co dělali než se dostali sem. Důležitější je pro mne vědět o tom, co dělají tady.

”Možná máte pravdu a třeba jeho hledání po oné moci se mu vymklo z rukou. S určitou pravděpodobností se to brzy dozvíme.” Měl jsem takový divný a nepříjemný pocit. Jako kdyby odpověď na všechny otázky a konec případu se blížil.
Byl jsem svým způsobem rozpolcený. Něco ve mně chtělo ještě bloumat po městě a užívat si její společnost, na druhou stranu tu byla moje čest, které to konečně chtěla vyřešit a dozvědět se pravdu.
Nešlo si však nevšimnout kam její pohled směřuje. Na tváři se mi vykouzlil úsměv.
”Vzhledem k tomu, že se auto řídí samo a máme ještě nějaký ten čas, než se dostaneme do cíle...” Abych jí upřesnil, co přesně jsem těmi slovy měl na mysli, tak se k ní natáhnul pro polibek. Možná to bude naše poslední společná chvíle a já si jí hodlám pořádně užít.

<---------------------------------------------->
<----Anya------------------------------------------>

Sex ve městě
~Matt~

Kdoví, co hnalo Vergilia od mého prahu. Teď jsem měla myšlenky úplně někde jinde. Pokud jste neměli sex v jedoucí autě, tak jste ještě nic nezažili. Nedá se to srovnat s poskakujícími se kočáry, kde pérování bylo teprve v plenkách a v letadle je to nuda. Ale v autě? Nikdy bych neřekla, ale detektiv mi přinesl další střípek do života, který jsem ještě nezažila a že toho bylo hodně. I samotný Dorian Gray by přede mnou bledl závistí. Nádherné vzpomínky na Viktoriánský Londýn.

Nicméně to mělo jednu malinkou nevýhodu. Místo, ale když se trochu snažíte, jde i tento nedostatek odstranit. Jen nezavadit o šaltrpáku. Protáhla jsem se na Mattův klín a ani jsem si nemusela vyhrnovat sukni, protože to šlo samo. Výhoda mini sukní. Na nás dva musel byl z venčí velmi zajímavý pohled.

Objala jsem detektiva kolem krku a užívala si každičký jeho polibek a dotek. Kalhoty jsem nechala na něm. Jen jsem se trochu nadzvedla, aby měl dostatek místa na stáhnutí aspoň ke kolenům. Přitom jsem sklopila jeho sedadlo.

Bavilo mě detektiva škádlit, proto jsem jej nejdřív navedla, aby si on hrál se mnou, jak uznal za vhodné. V momentě, kdy jsem se cítila natolik nabuzená, jsem se začala hrát já s ním. Sice jsem mohla použít jen svoje obratné prstíky, ale alespoň jsem jej mohla sem tam laškovně kousnout.

"Ještě ne, detektiva," viděla jsem mu na očích, že neměl daleko k tomu, aby se dostal do svého vítězného konce. Navedla jsem jej do sebe a tichým vzdechnutím na něj dosedla. Doufala jsem, že Penny naše kočkování nezarazí v nejlepším.

Stáhla jsem si ramínka a odhalila své bujné poprsí, takže šaty jsem měla pouze v pasu. Zavřela jsem oči, zaklonila hlavu dozadu a užívala si každý pohyb, dotek a osten přicházejícího vyvrcholení.

<----------------------------------------------->
<----Matthew-------------------------------------->

Sex v kouzelném autě
S Anyou

Jako kdyby Penny vycítila, k čemu se chystáme a když si na mně Anya sedla a obzvláště poté, co se rozhodla sklopit sedadlo, tak jako kdyby jsme se propadli do měkké postele. Interiér auta se změnil pro naše potřeby. Neptejte se jak. To by vaše hlava nepochopila. Důležité bylo, že to fungovalo. Navíc to vypadalo, že nás Penny schvaluje. Což bylo divné, potom co předvedla předtím. Nicméně jsem se to rozhodl neřešit. Na to bude času potom.
Dovnitř naštěstí nebylo vidět o to se opět postaralo mé milované autíčko, které ví, že mám rád soukromí.

Užíval jsem si, že jsem se jí mohl dotýkat. Její tělo mě fascinovalo a nemohl jsem se ho nabažit. Stejně jako mě dostala chuť jejich rtů, jistě kvůli nim mnoho toužilo zemřít a nejspíš také zemřelo.
Chtěl jsem mnohem víc. Chtěl jsem, aby to bylo něco na co nikdy nezapomenu. Zároveń jsem si přál, aby to nikdy neskončilo.
Kalhoty jsem si nakonec sundal a spočinuli na zemi s dalšími kusy oblečení. Je prostě úžasné, co toto auto dokáže.

Skoro jsem se zajíkl, když mi řekla, že ještě ne. Byl jsem vzrušením bez sebe. Měl jsem pocit, že co nevidět prasknu.
Když se naše těla spojila, vydechl jsem blaženě.
Nemohl jsem pouze hledět, když odhalila své bujné poprsí, byl by hřích se jich nedotknout.
Naše těla se pohybovali v jisté symbióze, vznikající z touhy po dosažení toho překrásného vrcholu.
Hrála nám přitom překrásná hudba, kterou jsem ještě nikdy neslyšel a utvářela tak atmosféru dokonalosti. Jako kdyby se mi Penny snažila pomoct a ukázat tak Anyi, že tohle je něco co zažije jenom se mnou.
V myšlence jsem jí věnoval tiché poděkování.
Mám pocit, že následné vyvrcholení bylo mnohem lepší než to předtím, co jsme zažili na hotelu.

Rozhodl jsem se, že si ještě nějakou chvíli budu užívat měkkost postele a přítomnost ženy, která vedle mne ležela. Těžce jsem přitom oddechoval.
”Je překvapující, co Penny dokáže.” Hlesnu tiše. Poté pohlédnu na Anyu.
”Bylo to dokonalé. Opravdu mne bude mrzet, že se za chvíli ten případ vyřeší.” Myslel jsem to opravdu vážně a část mne mi za to vnitřně několikrát nafackovala.

<----------------------------------------------->
<----Anya-------------------------------------->

Behold the machine
~Matt~

Už jsem zažila ledacos, ale změna prostředí v autě mě překvapila a nadchla. O to větší zážitek jsem ze sexu měla a hluboko mě bodlo zjištění, že takové pohodlí mi Vergilius nikdy nedopřál ani nedopřeje. Mohla jsem detektiva navést na falešnou stopu, abych si s ním užila ještě několik chvil navíc. Dokonce mi to potvrdil i slovy. Přitulila jsem se k němu s hlavou položenou na jeho rameni a nohou přehozenou přes jeho svalnaté tělo. Samozřejmě, že šaty nakonec šly dolů taky.

"Bere dech," šeptla jsem. Ale stejně jsem věděla, že i takové dokonalé laškování mě jednoho dne omrzí a budu hledat zase o dům dál. Nevýhoda nikdy nekončícího života. V mém případě smrti. Už ani nevím, kým jsem byla předtím a zda rudá barva vlasů je moje původní. Nebyla jsem náhodou bloncka?
Jediné, co mě drželo nad neunuděním se k smrti byl Vergilius. Jeho neustále mizení mě vedlo k nepříčetnosti, ale aspoň jsem se nějak zabavila.

"Hoříte zvědavostí, detektive," sledovala jsem jeho oči. "Je to vaše nátura a moje je vám to o něco zpříjemnit," dotkla jsem se rty těch jeho a sakra, že jsem chtěla zjistit, co v detektivovi je. "A nemusíme začít pátrat hned teď," usmála jsem se laškovně, lehla si na záda a smyslně si jazykem přejela přes rty. "Ukažte mi, co dokážete," mrkla jsem a doplnila to pohlazením svého bujného poprsí.

<----------------------------------------------->
<----Matt-------------------------------------->

Nepříjemné vyrušení
S Anyou

”Ano, hořím.” Přitakal jsem. Slova byla zbytečná. Šlo to na mně jasně vidět. Ono to jinak nejde, když se nacházíte nazí v autě, které se ještě ke všemu upravilo, aby pro nás oba bylo pohodlné.

Už jsem se chystal jí ukázat, že auto není jediné, které umí čarovat. Jenže jsme byli vyrušeni.
”Nerada vás ruším, vážně… ale máme poměrně velký problém, který je potřeba vyřešit a to urychleně.” Pronesla Penny a zněla poměrně vystrašeně, což nevěstilo nic dobrého.
Netušil jsem, že by kdy existovalo něco čeho by se Penny bála.
Než jsem stačil cokoliv říct nebo udělat, uvedla se do původní podoby a oba jsme na sobě měli oblečení. Byla to nejspíše její práce a raději nechci přemýšlet nad tím, jak to udělala, protože by mně z toho určitě rozbolela hlava.
A teď byla potřeba se soustředit na důležitější věci… například na to, co jí tolik vyděsilo.

To něco nás ze všech stran obklíčilo a auto tak bylo nucené zastavit. Upřímně s rukou na srdci, já bych se jako první posral. Neb to, co nám obklíčilo auto, nebylo nic jiného než ošklivý Trýznitelé. Jsou to mocné bytosti, neznající strach a ani bolest. Téměř nezastavitelní a nezabitelní. Nevím o nikom, kdo by měl takové štěstí.
Hnaní dokonat přání svého pána a do té doby nepřestanou, dokud do těla oběti nezanoří své pařáty, které připomínají sen feťáka, neb místo obyčejných prstů s drápy jsou injekční stříkačky, před kterými není úniku. Dotyčného to však nezabije, jen jej to znehybní, aby si s ním následně mohli pohrát.
Nemají oči, uši a ani ústa. Nepotřebují to. Jsou neskutečně hubení, až nepříjemným způsobem, vzdáleně humanoidního tvaru.
Z jejich přítomnosti vám leze mráz po zádech a nejraději byste si přáli být mrtví, než se potkat s nimi.
Vůbec se nedivím, že Penny zněla vyděšeně. A bohužel to značilo jediné, byli jsme na správné stopě a někomu se ten fakt nelíbil, proto nám je poslal do cesty.
Snažil jsem se to nějak přetlumočit Anyi, avšak nevím zda mi bylo rozumět, hlas se mi třásl.

Momentálně nás před nimi chránila Penny a já věděl, že nic netrvá věčně. Že její oddanost má také svoje meze a tak mně nějak nepřekvapilo, když jsme se na ulici najednou ocitli s Anyou sami, obklíčení ze všech stran jimi.
”Obávám se, že tohle jen tak nepřežijeme. Pokud se nestane nějaký zázrak.” Pronesu tiše a na sucho polknu.
Zatím sice nehnutě stojí, ale jednou se dají do pohybu. Nejspíše čekají na rozkaz svého pána a nebo se krmí naším strachem. A ač se rozhlédnu kam se rozhlédnu, tak nikde nevidím únikovou cestu, jak se odsud dostat.



<----------------------------------------------->
<----Anya-------------------------------------->

Bubáci!
~Matt~

Naše muchlování bylo přerušeno a já v duchu zaúpěla, že jsem se nedočkala další rádoby dětské hry na doktora. Ani mě neunikl vyděšený hlas auta a ani to, že jsem najednou byla na sedadle spolujezdce a oblečená. Můj vnitřní osobní návrhář se pustil do díla a seděla jsem v autě v [url=https://i-h2.pinimg.com/564x/75/eb/d4/75ebd4ed197721fa06c7942a44e9171c.jpg]černých kalhotách s rozparkem[/url]. Upnutý [url=https://i-h2.pinimg.com/564x/1e/a4/b0/1ea4b08a0dc3efbfee1d8305efe7d86b.jpg]červený top[/url] mi odhaloval celé jedno rameno a na krku se mi třpytil [url=https://i-h2.pinimg.com/564x/eb/16/08/eb1608a55b0aabca7eeffddf84827041.jpg]rudý kámen zavěšený na sametovém pásku[/url]. Podpatky bot se nesmlouvavě zapichovaly do koberečku a na levé ruce mě těžkal [url=https://i-h2.pinimg.com/564x/70/83/ed/7083ed7a93d2b39b5097c7967b75310e.jpg]prsten[/url] se vsazeným rudým kamenem. Jeden z darů mého Vergilia. Aby toho nebylo málo, ještě se mi na zápěstí houpal [url=https://i-h2.pinimg.com/564x/c8/da/15/c8da15a8ea94caf8f3a9c5b173ef7838.jpg]náramek[/url] z perliček tvarovaného do zkrouceného hada. Mé staré oblečení bylo fuč.

Rozhlédla jsem se a s povytaženým obočím jsem si prohlížela podivné postavy, které nás obklíčily. Nedokázala jsem je hned přiřadit k trýznitelům, než mi detektiv tento pojem vysvětlil. Připomínali my ztracené duše vynořující se z kádí plných téru. Někdo si staré způsoby přinesl s sebou až do Pekla a jejich zatvrzelost jim nedovolovala použít modernější metody mučení. Měli jsme tam i zavěšené za kůži a kyblík s krysou nebyl výjimkou. Moderní doba přinesla mučení ve formě: žádná wi-fi, žádný internet. Měli jste tam i pěknou scenérii padajících letadel, kde si někdo neustále dokola připomínal strastiplný zážitek těsně předtím, než letadlo narazilo do tvrdé vodní hladiny nebo se rozbilo o skálu. I Dvojčata se u nás dala najít. Hříšníků tam bylo více než požehnaně.

Podívala jsem se na detektiva ve chvíli, kdy jsme se ocitli venku obklíčeni podivnostmi. Strach jsem necítila sakra dlouho a tohle nebylo výjimkou. Jenom mi nebylo příjemné, že na nás hledí. Pokud se tomu dalo tak říkat. Dala jsem si ruku v bok a odfoukla si pramínek rudých vlasů z čela. "Stačí zapískat," mrkla jsem a prohlédla si trýznitele. "Do čeho se Vergilius zase namočil," vzdychla jsem. Já si nehty zašpinit nehodlala. Matt to nezaregistroval a ani trýznitelé neměli nejmenší tušení, že moje věrná fenka Phoebe stojí vedle mě a cení na ně svoje ostrá zubiska. Nevydávala žádný zvuk, ale cítila jsem její bručivé vibrace. Minimálně nám uvolní cestu a budeme moct aspoň zmizet, a pak zmizí i ona. Jop, můžou ji přitom zabít, ale ona se zase ukáže. Je to Phoebe.

<----------------------------------------------->
<----Matt-------------------------------------->

V obklíčení?
S Anyou

Je opravdu obtížné si zachovat svou tvář. Neproměnit se třeba na něco malého, co by nenápadně mohlo uniknout. Což by bylo něco, co bych udělal, kdyby tady se mnou nebyla Anya. Nechci jí v tom nechat samotnou. Asi se ve mně na malou chvíli probudil magor, co se snaží zachránit prdel ostatním na úkor svého života… lidé tu osobu s oblibou nazývají hrdinou.

Reakce Anyi však nepřekvapí jenom mně, ale i ty mocné Trýznitelé, co jsou všude kolem nás. Kdybych si byl jistý, že zvládnu plynule a srozumitelně mluvit, tak bych se jí nejspíše zeptal na to, jestli náhodou nepraštila do hlavy. Místo toho na ní pouze pohlédnu s jasnou otázkou v očích.

Trýznitelé chvíli stojí bez hnutí připomínající obludné sochy z Domu hrůzy. A já přemýšlím, jestli bych si mohl oddechnout nebo by to bylo snad předčasné?
Samozřejmě, že bylo.
Pohnuli se, ignorujíc varování démonky. Za což jsem se jim nedivil. Určitě musela blafovat. Bohužel nám to nesežrali. Doufám, že má u sebe nějaký záložní plán, protože já nemám naprosto nic.
Donutil jsem se zavřít oči. Nepotřebuji je vidět zblízka. Nepotřebuji vidět, jak do mého těla budou nořit ty svoje injekční stříkačky. Nechci ani pomyslet na tu bolest, která to bude celé doprovázet. Jen doufám, že to bude rychlé.

Vždycky jsem si svůj konec představoval jinak. Ten nejklasičtější scénář. Skončit v posteli obklopený krásnými kočkami s úsměvem na rtech…
… Jenže tohle je Očistec. Co jiného taky čekat?

<----------------------------------------------->
<----Anya-------------------------------------->

Já to říkala
~Detektiv a moje úžasně roztomilá, slizem pokrytá, fenka~

Chtěla jsem být milá, ale zdálo se, že dlouhoruké kreatury mému upozornění nepřikládaly žádnou váhu. Vypadala jsem sice neškodně, ale hraběnkou Pekla jsem se nestala jenom tak. Sice mi k tomu dopomohl Vergilius, ale za mnou se tvořila dlouhá fronta těch, kteří o tento post také stáli. Neměla jsem jim to za zlé. S tímto titulem šla ruku v ruce nejrůznější privilegia jako moct jít kam se mi zamane, mít vlastní přisluhovače a teoreticky si dělat co chci. Mou nejsilnější zbraní byla ovšem Phoebe a i po několikáté stále opakuji, že nemám nejmenší tušení, jak se ke mně dostala a z jakého důvodu mi je tak věrná a proč ji vidím jenom já. Zatím jsem nezažila nikoho jiného, kdo by ji mohl spatřit ve své ektoplazmí kráse.

Našpulila jsem rty a několikrát za sebou zapískala. Sice se létající šíp nekonal, ale vzteklé mohutné zavrčení slyšeli už všichni. S lehkým úsměvem jsem sledovala, jak se Phoebe vrhla na první kreaturu a zuby ji rozsápala. Fenka byla tak trochu spirituálním zvířetem, takže rány sice dostávala, ale po nějaké době zmizely.

Chytla jsem detektiva za ruku a vběhla s ním do mezery, kterou Phoebe vytvořila. Přitom neustále zaujímala postoj čelem k nestvůrám, a pokud se nějaká více přiblížila, chňapla po ni ostrými zubisky. Viděla jsem na nich, že absolutně neví, co se děje. Neviditelné útoky přicházely pomalu ze všech stran. Nicméně ani Phoebe nemohla být všude, pokud se rozhodla na nás zaútočit více jak jedna příšera.

Počáteční rozladění začínalo ustávat a Phoebe se zrovna vrhla na jednu postavu, když ve stejnou chvíli proti nám s napřaženými pařáty vyrazila další. Odstrčila jsem detektiva a postavila se útočníkovi čelem. Neměla jsem zbraň, ale to většinou démoni ani nepotřebují. Čočku i bělmo očí překryla oranžová. Dřív, než mohlo monstrum cokoliv udělat, máchla jsem rukou a poslala ji k ostatním. Z druhé strany se po mě ohnala další, a nebýt Phoebe, zasekly by se její drápy mnohem hlouběji. Tak jsem se chytla se syknutím za paži. Zdálo se, že Phoebe nabrala další dech, takže jsem rychle doběhla za detektivem. "Myslím, že je velmi dobrý čas vypadnout," opět jsem jej chytla za ruku a rozeběhla jsem se pryč.

Phoebe mezitím výhružně vrčela, a když jsme ji zmizeli z očí, utichla, ale ještě několikrát napadla některou z příšer, aby je nenapadlo nás pronásledovat. Pak se rozeběhla naším směrem.